Žena.
Assyrský král Asver na vrcholu slávy
k hodům zváti dává říše první hlavy;
pětmecítma týdnů hod má trvat skvělý;
do všech končin říše sluzi zváti jeli.
Pospíchali na tu, na onu též stranu;
přes sto slavných knížat vešlo do Susanu;
vítal je král Asver prostřed večeřadla,
a knížata všecka tváří na zem padla.
Na lehátkách zlatých hosté sobě hoví,
po zdech rozvěšen je čaloun šarlatový,
koberců líc jemný, drahým pošit kovem,
na dláždění stkví se pestře mramorovém.
Z číší vykládaných vína pili stará –
pili, drahně pili – ve tváři král hárá,
temné jeho oko v kobě supem krouží,
po celotu Asver milé paní touží.
50
Nedbá zvaných hostí, podle dvorských zvykův
sedm nejprvnějších volá komorníkův:
„Ku králové Vasthi chci, abyste spěli,
takto hovoříce: S námi pojď, král velí!
Pochlubit se hodlá krásou tvou a vnadou,
kaž, ať ženy perly na hrdlo ti kladou,
koruna ať zlatá na tvé hlavě září,
chce tě Asver objít před svých hostů tváří!“
Hrdě cudná Vasthi šine sličnou hlavu:
„Nejdu, rcete králi, spíše na popravu!
Mrzký taký celot, zvyk je kupné robyroby,
či můž’ hanbu skrýti koruna a zdoby?
V síni mé ať střízliv do mého dá klínu
hlavu svou, ne zpit jsa, při harfách a vínu;
žena nad královnu, stud koruny výše!..“
Slyšel král a poslům mrštil ve tvář číše.
Skočil s trůnu, zuřil, zalál hlasem hromu,
s berlou hnal se tygrem ku králové domu;
vešel – zřel ji hrdě nad trůn vyvýšenou –
na kolena padl před Vasthi, svou ženou!
51