Vděk.
Mřel Kristus na kříži a sklonil hlavu,
žár žízně ukrutný mu ňadra pálil,
a nikdo nezatruchlil z lidstva davu,
jenž zvědavě dál mimo kříž se valil.
Stráž pod křížem šat dělila si Páně
a křičela, když kostky kose padly
a Ježíšovy rozpíchané skráně
vždy níž a níže k rameni se kladly.
„Ach žízním!“ vzdech’, níž hledě mroucím okem,
a starý žoldnéř zachvěl se tím v hrudi;
vždyť dceru uzdravil mu před půl rokem
a divná vděčnost v srdci se mu budí.
„Buď vyslyšen,“ děl, „však to řídká pocta
pro lidu buřiče, jež právo chopí...“
a v houbě ošklivé mu podal octa
a v levý bok mu ostré vrazil kopí! –
96