Saul.
Král Saul je duchem zamračen,
Saul klidu nemá dost,
strach v ňadrech vyrůstá co den
a v mysli šílenost.
Běd silou utkán strádá rek,
tvář zrývá hrůzy kel,
vždyť David ovlád’ Siceleg,
a mrtev Samuel. –
Stál proti Filištínským král
a před stan smlouvy kles’:
„Zda zvítězím?..“ a zrak mu plál,
leč Jahve mlčel dnes.
Zrak Saulův zrud’, z úst dral se sten:
„Tvůj zvolenec jsem, hleď,
či židův král je nehoden,
bys dal mu odpověď?“
59
Leč jako dříve mlčel Bůh,
tich úmluvy je stan...
„Nač klek’ jsem,“ zvolal Saul, „jsi hluch,
jsem rab, či lidu pán?“
A vstal a děl: „Vzdor rodí vzdor;
když nechceš na pomoc,
tož půjdu k věštce do Endor,“ –
a šel tu ještě noc.
„Ty nadlidskou-li sílu máš,
vrch kouzel učiň dnes,
a Samuele, trůnu stráž,
mně ku pomoci vzkřes!“ –
A ženě v kouzlech plane zrak:
„Nuž, králi, tamo hleď!“
A z půdy vystupuje mrak
a blesk a plamen teď.
A z plamenů, hle, vzrůstá kmet,
an dávno v hrobě tlel,
a zesinalý mluví ret:
„Jsem z Nájoth Samuel!
Proč, Saule, rušiti jsi dal
klid hrobu mého, mluv!“
„Bůh nedává mi, leda žal,
ni prorokův, ni snův!
60
Tys jeho milec, jsi mu blíž,
s ním mnohý mluvil’s den,
tož od něho můj osud víš,
mně zůstal utajen!“
„Co žádáš? Mluv!“ „Chci vítězit!“
„Už zavrhl Tě Pán;
v moc nepřátel Tvůj bude lid
i Ty i rod Tvůj dán!
Vrch Gelboe kde trčí výš,
Tvé slávy klesne svod,
a padneš Ty, a padne říš,
a padne ves Tvůj rod!“ –
Jak v bouři dub král na zem pad’,
leč vzdoru pln se zdvih’:
„Chceš, Jahve, vrahům dát mne snad?
Ej, nedbám hněvů Tvých!
Jsem silný, dovedu se bít
i Tobě na podiv,
vrah nesmí za živa mě mít
i kdybys Ty mu kyv’!“
A přešla noc, den sotva vzplál,
Saul v čele vojska šel,
blíž u Afeku Achis stál,
on velel v Jezrahel.
61
Leč poražen byl, nazpět hnán –
ó hrozný, hrozný den –
jeť Abinadab, Jonathan
i Melchis usmrcen.
Trůn ztracen; vůkol pláč a křik,
již dokonána seč;
Saul, postřelený poběhlík,
svůj k nebi zvedá meč:
„Cos chtěl, to máš, leč jedno, věz,
přec na příkoř Ti buď,
ne Tvou, svou vůlí padnu dnes!“
a hrot si vráží v hruď.
Lid zděšený i s vůdci prch’,
stan Jehovův byl jat,
král, Gelboe kde trčí vrch,
jest od nepřátel sťat.
A na zdi Bethsan pověšen,
Saul, hrdý Judských pán,
a v Hebron David třetí den
jest králem pomazán.
62