PYTLÁK.
V lese kolem letohrádku
byla honba veselá,
pytlákovi poslal hrabě
ostrou kulku do čela.
Nekopali pytlákovi
ani hrobu v pospěchu;
nechali ho tak, jak padnul,
v houští ležet na mechu. –
S hostmi hrabě v letohrádku
večeřel a vesel pil,
o půlnoci u jídelny
kdos na okno pěstí bil.
24
Vyšel sluha před dům ruče...
hleděl – viděl postavu:
nehnula se, nemluvila,
ruku tiskla na hlavu.
„Hej, kdo jsi, co žádáš asi?”
Zahrozil – a zmizel zjev; –
pod okny však, kde stál v noci,
našli ráno stydlou krev!
Nedbal hrabě, za dne lovil,
u večer se veselil,
o půlnoci zas jak včera
kdos na okno zabušil.
„Zpupní smělci!... Stíhejte je,
strážce dejte před vrata,
žerty ještě z nás si tropí
pytláků sběř proklatá!...”
Běžel sluha před veřeje,
tutéž spatřil postavu:
nehnula se, nemluvila,
ruku tiskla na hlavu.
25
„Čeho žádáš, odvážlivý?”
Zahrozil a zmizel zjev;
pod okny, jak dřív se stalo,
našli ráno stydlou krev!
Zase hrabě za dne lově
lesy křížem přeměřil,
při večeři do třetice
na okno kdos udeřil.
Chopil pušku rozlícený
hrabě nechav večeře,
ze dvorany chodbou kvapí
ke dveřím a před dveře.
Ha, co vidí? Proti němu
pytlák krvavých pln lat;
nemluví, jen ruku tiskne
na čelo, jak když byl pad’...
„Aj, ty posud žiješ, chlape?
pro novou-li kulku jdeš?
na lotry mám ránu vždycky!
Vida, chámy, vida, spřež!”
26
Hvízdla kulka – hvízdla druhá –
„Pane hrabě, hola hej,
za padlého kamaráda
bez odmluvy život dej!”
Křikl hrabě, klesá, padá;
čeleď k pánu letěla;
hrozno! kulka pytlákova
vryla se mu do čela.
Dvojím zvoní umíráčkem
na velký i malý zvon –
ve vsi děli: „Hon byl dobrý,”
v zámku však: „Byl špatný hon!”
27