ONA A BŮH.

Josef Holý

ONA A BŮH.
Proč ji mám rád, tak rád? Bože můj, není to jen mámivý života sen? Bože můj, neumíš lhát? Dáš rozkoš, abys moh’ bít? Kouzlo a bol, naději, zmar, tajemství duše a krásy tvar pochopit, přijmout a snít. Nad krajem slunce, nade mnou Bůh, ona to jediná svítí vesmírem mého žití, věčný čarokruh. Vidíš mé peruti vlát? Chápeš mou sílu, můj blesk? Cítíš mou touhu, můj po tobě stesk, Bože, jejž v ní mám tak rád? 8