MNICHOVA PÍSEŇ.
Těžko mě matička vychovala
a z ruky do ruky překládala.
Ještě mě v kolébce kolébala
a už mně o tobě povídala.
– Můj zlatý synečku, pán Bůh s námi,
ty máš svou děvečku nad hvězdami.
Hvězdy jsem obešel, vstal jsem z hrobu,
než jsem tě vyprosil pánu Bohu.
Hvězdičky, hvězdičky šíro šíře,
sviťte mi okýnkem do brevíře.
Kam jsi se poděla, nedozvím se,
vrátím se do hrobu, pomodlím se.
Nebyla panenka, byl ten s rohem,
ďáblovo mámení, spánembohem!
26