Povzbuzení k zpěvu.
Boleslav Jablonský
Básně v knize Básně:
- Což to za sokola
- Vám, jenž ve hornatém věnci
- Tři zlaté vlasy.
- Lásky boj.
- I. Tajemné šero háje líbá,
- II. Na výsosti hvězdy svítí,
- III. Ona dřímá!
- IV. Pověz mi, o rajské dítě!
- V. Neodvracuj, dívko moje!
- VI. Čarovný sen ověnčil spánky moje;
- VII. Lidé jsou, jimž, po kterých jen baží,
- VIII. Jako krajina nebeská
- IX. Jak tu přepokorně klečí
- X. Osud káže – pěvec Muzu vzývá,
- XI. Jak těžko jesti růži v máji,
- XII. Již Jí není! – zhasni nebe svíce,
- XIII. Jak truchlivo – jak tesklivo!
- XIV. Proč, líbezná růžinko,
- XV. Modré oči, modré oči,
- XVI. „Až se jabloň květem přioděje,
- XVII. Anjelíno! dcero krásy,
- XVIII. Mezi rodem Floře k boku
- XIX. Obraz Tvůj mne obletuje,
- XX. Vidím Tě opět, zoře lásky mojí?
- I. Synu! když se’s počal smáti,
- II. Co jest láska, synu drahý!
- III. Synu! dřív než počneš žíti –
- IV. Činíš-li, co chvalitelné,
- V. Synu! vzezři k výši nebe,
- VI. Synu můj! vše živobytí
- VII. Pohleď, synu, ku měsíci,
- VIII. Synu – jak se často v světě
- IX. Stůj, o synu! napni zraky –
- X. Ve tmě šli jste po lučinách,
- XI. Nevěř, synu: polosvětlo
- XII. Neboj se – jak častokráte
- XIII. Komu sen vykouzlil ráje,
- XIV. Viz, mé dítě, jak se země
- XV. Dvé dal vůdcův Tvorce světu,
- XVI. Krásná – slavná – věčně nová
- XVII. Patř, mé dítě! na tu jabloň,
- XVIII. Zvony zovou k pobožnosti;
- XIX. Rosný déšť se perlí s nebe,
- Vesna.
- Dcerám českým.
- I. Čarokrásné jest to podívání,
- II. Veleslavné jest to poslyšení,
- III. Dnové rajští – zlatověcí dnové!
- Povzbuzení k zpěvu.
- Vojenská.
- Pospolitá.
- Máj.
- Jinochovo přání.
- Opuštěný.
- Návrat milého.
- Vojínovo loučení.
- Zastaveníčko.
- Dívka bez chyby.
- Počátek Lady.
- Oželení.
- Dvě kouzla.
- Duchu světa.
- Žalm.
- Slovan Čech.