NOKTURNO.

Růžena Jesenská

NOKTURNO.
Stála jsem v stínu hřbitova a nebylo tam hvězd a nebylo tam věrné ruky, jež by moji stiskla, jen bílá mlha padala do křížů smutných cest, a kdesi slza ztracená se na kamenech blyskla. Zavolat slovo zázračné o touze života! Leč ticho nesmírné jen mému srdci odpovídá, jen tanec divných závojů se v šeru mihotá, a mlčelivý stín se s vonným dechem střídá. Mříž studená jak otázka přede mnou trčela, jsou-li tam pro mne zítřky za horami, za mlhami? S bolestí záhadnou, na niž jsem nezapomněla, a se štěstím, jež slibuje nám: „Budu s vámi!“ 11