SMUTNÝ VEČER.

Růžena Jesenská

SMUTNÝ VEČER.
Usíná město. Vzduchem táhnou písně, jež ozvěn nezanechají, a umíráčky plny zádumčivé tísně jak noční motýle se slétají na římsy starých domů a zvonic utichlých. Tmou ulic, pod oponou černých stromů smutně se zachvěl něčí smích, a rozptýlená světla po hloubkách i návrších paprsky dlouhé rozslala tmě, stínům, srdcím, která bdí. A řeka tiše zalkala: – Pojď k moři... Slyšíš moře? Ono nezradí. – Ó, moře! A tma všecko zatáhla; jen v dáli, jak sliby pro zítřek by prosvítaly, 14 tajemně zrcadlí se divné končiny: Osudy zítřku zjevné! Za stínem noci, věží, zvonic utichlých – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – jakési plochy bezbarevné: Hořké Planiny. 15
Básně v knize V pozdní chvíli:
  1. Kdo pozvedl mě k Slunci do závrati
  2. JAK PLULA OBLAKA...
  3. U MOŘE.
  4. NOKTURNO.
  5. JARO...
  6. SMUTNÝ VEČER.
  7. BALLADA.
  8. BALLADA O SMRTI.
  9. ROMANCE.
  10. V LISTOPADU...
  11. PÍSEŇ.
  12. BYL KONEC DNE...
  13. A ZÍTRA NEBUDE JIŽ SLUNCE...
  14. VIDĚNÍ.
  15. NOKTURNO.
  16. DO ČERNÝCH MRAČEN...
  17. PÍSEŇ.
  18. V HLUBOKÉ NOCI...
  19. BOLESTI VELKÉ...
  20. K RUDÝM ZÁPADŮM.
  21. UMŘELA LUNA.
  22. BÍLÉ NOCI.
  23. MÁM DRAHOU KNIHU...
  24. STÍN BLEDÝ.
  25. DO NEJVZDÁLENĚJŠÍCH ZAHRAD.
  26. V HLUBOKÉ TICHO VELIKÉHO OSAMĚNÍ.
  27. ZÁZRAČNÉ CESTY.
  28. POD HORAMI.
  29. NENÍ ODPOVĚDI...
  30. ROMANCE.
  31. KLID.