ZÁZRAČNÉ CESTY.

Růžena Jesenská

ZÁZRAČNÉ CESTY.
Zázračné cesty slunce otevřelo, a tys jich neviděl? Ztemnělé pozdní slunce jako střelná rána, jež zahojí se, odcházelo, a všecko odhalilo naposled: prameny kouzelné, v nichž věrně blankyt bděl, zahrady čarovné, v nichž neopadal květ, a píseň, která nemá býti dozpívána, a zlaté plody slibující sílu v dar bouřlivých, obětavých jar. Již světel nikde nebylo, ni slunce, luny, hvězd, a cesty svítily všech vroucím odleskem, jak čekaly by ještě na příjezd velkého Štěstí zakrytého noci Snem. Zázračné cesty – s dálkou tajemnou odvážnou věčnost objevují přede mnou 51 a lotos, růže kvetou z jejich kamení a slibují nám nesmrtelné štěstí – Nám. Bránící řetězy jak žhavé tepny odpoutám a půjdem osamělí, na vždy spojeni, a nalezneme rozluštění všeho na cestách zázračných a otevřených do nesmírna. Nejvyšší dotkne se nás struna smírná: královsky zapadlého slunce nach. Zázračné cesty čekajíčekají, v hlubiny snův a v závrať pravdy volají. A jasno je mi teď a klidno v prsou již: vím, že je uvidíš. 52

Básně v knize V pozdní chvíli: