DITHYRAMB SVĚTŮ.

DITHYRAMB SVĚTŮ.
ZárícíZářící zrození i hasnutí milionů sluncí do tmy věků se tříští dlouhými rychlými blesky, jak zazrcadlení světla na čepeli nože štěpujícího, při každém horečném pohybu ruky mistra. Světy za sebou následujicínásledující v tajemství času! Gigantská jara věčného trópu! Koberce mystických stupňů! Údery krve omlazující! Znova a znova se navracející, vždy duchověji burácející vichřice vášní! Okřídlená semena letíciletící tisíciletí, klíčivá i uprostřed ohně! Rozkoši ruky polouvřené, zasévající! Střiknutí žhavého zrní přes propasti kosmu, mléčné dráhy! Blankyty nesčetných zemí, svítící jako pomněnky jarní, na březích řeky extatické, jež letí v rozpjatou náruč moře tvého! Klokotná víření s arktických výší, roztříštěné ledy s sebou unášející, krystalná loďstva mrtvých světů! Golfické proudy lásky! 19 Svaté žně Slova! Z pramene každého zrna veletok klasů! Nad každým místem, kam padlo, i nejukrytějším, tisíce červenců v ohni! Duševní kosmy! Plující zahrady, šílící ptactvem, země snění! Žhavými růžemi sršící protuberance tvůrčích sluncí! Světy zapalující, světy zhasínající víry spravedlnosti! A všechna slunce, kroužící kolem věčného slunce neviditelného, zářícího hrobu čekajícího, tajemství nového kosmu skrývajícího, mlčenlivého! Na rtech, jež láskou se třesou jak vonným větrem silným a oživujícím, přes oceány zní vaše píseň, o paní, novorozencům. Ukolébavka milionů celým vesmírem otřásající, v jejíž rythmickém taktu houpou se bolestné země, kolébky duchů. 20