HORY

HORY
Na vycházkách světem všude se potkávám s nimi, jsou jako zakletí obři, Gaiiny děti, Titáni věčného mytu, kteří prý v pravěku chtěli nebesa ztéci a po strašném boji byli zdeptáni bohy, již za trest je zakleli v kamenné moře. To zápas byl Ohně a Vody, jenž v době stvoření zuřil a po němž teskní ohromné vrchy, jak svědci bývalé vzpoury živlů. Pak přišlo rostlinstvo, tvorstvo a posléze Člověk, prapředek lidí stanul na prahu prahor a přece ni sledu po něm, skály jen tvrdě mlčí a tajemství střeží pradávných dějin země. Však člověku věrně slouží, kameny své mu darují na jeho stavby, vrcholy svými vábí jej k výším, aby s nich objal nádheru země, 17 pohádku nebe, v nitru svém živí pravěký Oheň, který v nich čeká jak válečník bdělý na zápol s Vodstvem, jež od stvoření je soutěžníkem pevniny zemské. Tak přísně stojí, mlčí od věků k věkům Giganti ztuhlí, strážcové lidstva nesmírně staří a přes to úžasně mladí (musí přec ještě prožít mnohý sen Země) neb před lidstvem byli a po něm i zbudou, když už Nikdo nepřečte stop, jez do nich vtisklo 18