POSLEDNÍ PLAVBA

POSLEDNÍ PLAVBA
Kam, bytosti má, nyní vypluješ? Tak mnoha hranoly a průplavy jsi prošla za bouří i v bezvětří, až přistála jsi u lidského mozku, jenž střediskem je kosmu našeho a v kterém všechno odehrává se co bylo, jest a bude na zemi. A přes to lačna nových objevů, jak dobyvatel stále neukojený, chceš ještě nalézti zdroj věčné mladosti, za nímž se lidstvo pachtí nadarmo a který přece z hmoty pramení od prvého dne světa stvoření. – Je v lůně Přírody skryt onen bájný zdroj, z nějž veškerenstvo čerpá mladost svou a věky věkův obrozuje se ve květech, v krystalech a v tělech, v atomech, tam pohroužím se jako potapěč do nevysychající mízy Stromu života a v Přírodu se čarem proměním i budu pokračovat v tvoření, do hlíny, větrů, vodstva, plamenů své dílo budu zbožně rýsovat, jak skrytý lidí spolupracovník, 50 jenž ve všem s nimi vnitřně souvisí, však nadál plane věčnou mladostí, jež nezná času ani prostoru [51] BÁSNICKÉ DÍLO EMANUELA LEŠEHRADA XIII
Symfonie naděje MOTÝL V JANTARU z cyklu „Legenda lidstva“ vznikla v letech 1938–39 a byla přiřaděna k soubornému vydání
Vytiskla knihtiskárna „Orbis“ v Praze pro nakladatele Aloise Srdce v Praze r. 1939
E: jf; 2004 [53]