DUŠE STROJŮ

DUŠE STROJŮ
Chci opěvati vás, ó stroje, musím vás spřátelit s lidmi, neb dosud si nerozumíte. Jste zplozenci lidského mozku, člověk vás vymyslil, abyste byly zbraněmi jeho, berany proti hradbám starého světa, které brzdily pokrok. Dělníku, stěžuješ si, že stroje jsou nemilosrdné že jako netvoři lační mrzačí, vraždí, viníš je, že jsou ti zkázou, poněvadž znehodnocují práci tvých rukou. A přece stroje jsou jako tvorové živí, musíš jen s nimi jednati s porozuměním, umět je ovládat, sblížit se s nimi, být bdělý, když pracovat začnou, neb poslušny lidské vůle konají věrně to, co od nich se žádá, neznají opominutí, únavy, nepřesnosti, a drtí překážky, jež se jim postaví v cestu, byť to byl třeba i člověk. Nenesou zkázy dělnému lidu, nechtějí olupovat jej o práci rukou, 40 chtějí jeho paže jen zmnohonásobit, aby zkrátily těžkou pracovní dobu, a dělník se mohl věnovat více sobě, přestal být pouhým robotem tělesné dřiny. Stroje! jste pokroku pionýry, máte pomáhat při stavbě nového světa, jste dosud v plenkách a nenávidí vás mnozí, neb vidí ve vás jenom hmotařství symbol, však v budoucnu lidé porozumějí lépe, až poznají, že jste golemy jejich, a přesvědčí se, že za ně můžete zápasiti i s živly, jež jedenkrát budou útočit na jejich pevnost, až pochopí, že náš svět byl, jest a bude stejně sám strojem řízeným vesmírným duchem v továrně Všeho míra 41