BEZEJMENNÝ

Emanuel Lešehrad

BEZEJMENNÝ
Proč oslavovat člověka, jenž vykonal jen věrně povinnost na místě, k němuž pomohlo mu štěstí nebo nadání, jež bylo popřáno mu duchem vesmíru? Když státník, vědec nebo umělec, již na budově světa pracují, nemají v kosmu větší zásluhy než dělníci a skromní přidavači, již připravují nástroje jim, zbraně a přenechávají jim celé vítězství? Vždyť vše je tady spolupráce jen na nekonečném díle světovém, i velké osobnosti potřebí je často rukou lidí nejmenších. Jsou hrdinové stejně dělníci, již v boji s hmotou pro nás zápasí, jsou slavné ženy, které pečují o zachování plémě lidského, jsou hodni úcty rodin otcové jak umělci, již plodí díla svá, jsou nutni úředníci s prací svou, jež v světě usměrňuje pořádek, a nejsou zbytečni ni lidé ničemní, když řádné bližní budí k bdělosti. 47 Neb ve vesmíru je si rovno vše, bez celku jednotlivec nulou je, a kdyby celek neexistoval i jednotlivec byl by zbytečný. A vše je v světě nahraditelné. Tak svět náš moudře řízený je vyšším světem, jenž posléz smrtí všechno srovnává, a z bezejmenných pracovníků řad i z jejich bratří proslavených jmen po věky staví pomník společný: věž osudovou lidské jednoty 48

Básně v knize Motýl v jantaru (in Básnické dílo Emanuela Lešehrada, svazek 13):