Můj rod

Emanuel Lešehrad

Můj rod
Kdys v zmatcích války třicetileté můj rod se přestěhoval ze vsi Lešetic, až z hornického koutu příbramského, do jižních Čech, kde pak se usadil. Tam věnoval se rolnickému stavu a sžil se s luhy, s lesy, s rybníky i s drsnou pošumavskou končinou, jež stala se mu štědrým domovem. Tak zakořenil rod můj v Netolicích a jedno pokolení za druhým zde na jevišti polí robotilo, by sklízelo s nich žně své námahy a množilo se, kvetlo, prospívalo ve volné přírodě a v styku se zemí, s níž trpělo a s níž se radovalo. Nuž z toho kmene vyrostl můj otec. I když se musil přizpůsobit městu, v něm skrytě vřela volnost venkova a svéráz kraje, kde se narodil; 9 byl odvážný jak horská bystřina, však srdce vroucného a citlivého pro český lid a jeho budoucnost. Já po otci jsem zdědil onen kraj, mne přivolává mocí nábožnou, neb v jeho polích, v lesích, v rybnících se zrcadlí jak v říční hladině má jará léta, moje rané sny, a z cizích tváří, jež tam potkávám, snad na mne hledí mojímoji příbuzní, ba cítím, že i v chleba krajíci, jenž uhněten byl z žita jižních Čech, je posvátný vzkaz dávných předků mých. 10

Básně v knize Mys dobré naděje: