Důvěra

Důvěra
Po každé bouři obzor zjasní se, po každém boji duha míru vzplá, strast mnohou radosti lék vyhojí i každá nepohoda pomine. Je lidský život stálá proměna, z nich každá lodíz lodí, která nese nás po moři klidném nebo bouřlivém v klín pestrý hostinného přístavu či ke skalisku, na němž ztroskotá. Leč nejen v chvílích slunné pohody i v pohromě, jez stihne člověka, je vždycky boží moudrost ztajena, jak v balvanu, jenž s hory řítí se, skryt může býti třpytný drahokam. Jak záhadné jsou ruce osudu, jež vedou lidskou bytost zmatkem dní, jež zasahují v jsoucno národů a rodí jitra nebo setmění. 42 Však i když rozběsní se potopa neb jícen sopky chrlí plameny, z vod vynoří se posléz pevnina a z trosek život nově vybují. Má každý národ kotvu naděje a silou ducha pluje v budoucnost, bdí v každém tvoru skrytý stavitel, jenž neúnavně dům si buduje, je život boj, v němž výhra náleží jen těm, kdo vytrvají v odvaze a neztrácejí sebedůvěry, kdo nikdy necouvají zbaběle před nesnázemi nebo obětmi a přesvědčení mají v nitru svém, když o věc spravedlivou zápasí, že jejich snaha musí zvítězit. 43