Skizza před bouří.

Skizza před bouří.
Je horko, dusno. Na list, trávu se klade jemný šedý prach, jenž pozvedán je větrem v davu a v sloupech honěn po cestách. A nebe má tak barvu sinou, jak pobil by je olovem, a černé mraky po něm plynou, a nesou blesky v lůně svém. A topoly, jež pozdvihají své hlavy jindy k blankytu, teď třesou se a prohýbají a pryč snad chtějí v chvíli tu. U boudy ze suchého chvojí, jež stromy sadu skryta je, pes vyje táhlou bázeň svoji, kams stranou čumák zvedaje... 76 A blesk a ráz! Hřmí. Jak by nebe za strašlivého dunění kraj šírý chtělo shltit v sebe a zžehnouti jej v plameni! Však nad vodou, kam v mraku celém se ke koncertu hmyz dřív slet’, teď při šveholu převeselém vlaštovky krouží menuet. A tma, jež hrozně obzor halí, a blesky, jež se zastkvěly, a déšť, jenž vodu rázem kalí, – jim nezkazily veselí! Ty vědí, jak se to vždy snuje, jak směšným byl by strach i chvat: až se to nebe vyhromuje, zas modravě se bude smát... 77