PO ZÁPADU

Jan Opolský

To bylo večer. Vzrostla touha každá, jako by z hněvu vzejít měla vražda, krev měla téci ze msty nevinná; vyhrával západ v sporu ohňů čistém, divoce sloučiv jantar s amethystem. Nebylo moře. Ani pevnina. Zlatí a rudí z jeskyň zřeli draci, útroby mračen eruptivní prací dávily mlčky lávu strašlivou, za krutý zážeh, záhy jaksi zbledlý břesknější svity k zenitu se zvedly, vyslané šípy žhoucí tětivou. Bylo to pozdě na západním nebi, jiskrně plály monstrance a chleby, užity jsouce při mši večera, korouhve mocné, baldachiny, vela svěsila, vzdula nebo rozestřela nebes i země pompa veškerá. Ve zlatém víně, v zelenavém jedu tonulo ještě nebe ku posledu, ochabnul sopek výron plamenný; zamlklý Kumburk, černý hlídač kraje, ruinu hradu bokem podpíraje, nad obzor zdvihal svými rameny.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1253. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZIMNÍ RÁNO (Otokar Březina)
  2. ZÁPAD. (Sigismund Bouška)
  3. NOC PŘED VINOBRANÍM. (Antonín Sova)
  4. NÁŠ GALEOTTO. (Karel Boromejský Hájek)
  5. OKNO. (Sigismund Bouška)
  6. Agonie touhy. (Otokar Březina)
  7. LX. Zem se koupá v ohni západu, (Jaroslav Vrchlický)
  8. REQUIESCAT! (Xaver Dvořák)
  9. Ztemněla krajina; (Emanuel Hauner)
  10. VEČERNÍ PASTEL (Jan Opolský)