PO ZÁPADU

Jan Opolský

PO ZÁPADU
To bylo večer. Vzrostla touha každá, jako by z hněvu vzejít měla vražda, krev měla téci ze msty nevinná; vyhrával západ v sporu ohňů čistém, divoce sloučiv jantar s amethystem. Nebylo moře. Ani pevnina. Zlatí a rudí z jeskyň zřeli draci, útroby mračen eruptivní prací dávily mlčky lávu strašlivou, za krutý zážeh, záhy jaksi zbledlý břesknější svity k zenitu se zvedly, vyslané šípy žhoucí tětivou. Bylo to pozdě na západním nebi, jiskrně plály monstrance a chleby, užity jsouce při mši večera, korouhve mocné, baldachiny, vela svěsila, vzdula nebo rozestřela nebes i země pompa veškerá. 13 Ve zlatém víně, v zelenavém jedu tonulo ještě nebe ku posledu, ochabnul sopek výron plamenný; zamlklý Kumburk, černý hlídač kraje, ruinu hradu bokem podpíraje, nad obzor zdvihal svými rameny. 14
Básně v knize Hory a doly a lesy:
  1. MLÝN
  2. VČELY
  3. OTCOVSKÁ ZEMĚ
  4. BASILIKA
  5. PO ZÁPADU
  6. RŮŽE
  7. SVATÉ POLE
  8. VELIKONOČNÍ
  9. NOC
  10. MNICH
  11. HORY
  12. NOC U DĚŤÁTKA
  13. ČERNÝ LES
  14. VĚZNI
  15. ZIMNÍ SLUNOVRAT
  16. KREV
  17. SOUMRAK
  18. HVĚZDY
  19. NA STARÉM ŽIDOVSKÉM HŘBITOVĚ
  20. PLES
  21. LESNÍ POTOK
  22. JED SAMOTY
  23. ASYL
  24. NĚMÝ SLAVÍK
  25. POSVÁTNÁ NOC
  26. ZA ZMIZELÝMI LESY
  27. NEBESA
  28. VYŠLA LUNA
  29. KRAJ
  30. BOLEST
  31. MLADÁ ZEMĚ
  32. V HORÁCH
  33. TICHÉ LESY
  34. RUSKÁ ZEMĚ
  35. DNI
  36. HLUBOKO V LESÍCH
  37. HŘBITŮVEK
  38. HORSKÁ NOC
  39. SARAIL
  40. POHŘEBNÍ SBOR
  41. BUKOLICKÁ
  42. ROKLE