BASILIKA

Jan Opolský

BASILIKA
Snů sláva abstraktní, jež sestoupila s výše, jež prachem zvířeným a chromatickým dýše, skly duhou vrženou, slast divnou, přemocnou tu ve věřící hrudi a hrůzu z hloubky pomyslné vzbudí i víru blaženou. Po planých oblacích se snáší jako velumvelum, dá úžas ledovým a čistým archandělům, již střeží tišinu; dnu bílé světlo zlomí v žehu prudkém a nasytí je nevýslovným smutkem svých plachých odstínů. Snů sláva ševelí nad zlatým božím stanem, v ní časně zemřelí pro věčné žití vstanem jak v rouše zběleném, v tlum oněch přistoupnem, již konsonantně pějí k svým lyrám jiskrným a houslím Agnus Dei nad světel plamenem. 12