PLES

Jan Opolský

PLES
Vějice pudru, šept a smích, který se jako motýl zdvih’ z rozvitých zubů, retů, svítivá hrdla, ramena, plynutím noci zmámená na nízkém taburetu. Vějice pudru. Pýř a běl, jako bys plné oči měl sršících slz a světel, jako by pouze pro chvíli rozkvetlé barvy mísily pohanka, mák a jetel. Jako by pablesk atlasu v němém svém boji o krásu vítězil plachou zbraní, z které se roní bledý svit, již možno tasit, vzduchem tít, krev ale neulpí na niní. 47 Duchová souhra skel a svěc, spektrálně zřená každá věc, pro kterou není jména, u kteréž smyslů jepice hynou, svá křídla věsíce, rozkoší unavená. 48
Básně v knize Hory a doly a lesy:
  1. MLÝN
  2. VČELY
  3. OTCOVSKÁ ZEMĚ
  4. BASILIKA
  5. PO ZÁPADU
  6. RŮŽE
  7. SVATÉ POLE
  8. VELIKONOČNÍ
  9. NOC
  10. MNICH
  11. HORY
  12. NOC U DĚŤÁTKA
  13. ČERNÝ LES
  14. VĚZNI
  15. ZIMNÍ SLUNOVRAT
  16. KREV
  17. SOUMRAK
  18. HVĚZDY
  19. NA STARÉM ŽIDOVSKÉM HŘBITOVĚ
  20. PLES
  21. LESNÍ POTOK
  22. JED SAMOTY
  23. ASYL
  24. NĚMÝ SLAVÍK
  25. POSVÁTNÁ NOC
  26. ZA ZMIZELÝMI LESY
  27. NEBESA
  28. VYŠLA LUNA
  29. KRAJ
  30. BOLEST
  31. MLADÁ ZEMĚ
  32. V HORÁCH
  33. TICHÉ LESY
  34. RUSKÁ ZEMĚ
  35. DNI
  36. HLUBOKO V LESÍCH
  37. HŘBITŮVEK
  38. HORSKÁ NOC
  39. SARAIL
  40. POHŘEBNÍ SBOR
  41. BUKOLICKÁ
  42. ROKLE