RŮŽE

Jan Opolský

RŮŽE
Ty růže, které kvetly kolem, jak zranil by je krutý žel, jenž k nejtemnějším trýzním srdce od věčnosti by náležel. Sen mezi rty jak ochořelé když vžene parnou lidskou krev, na tváři ohni hektickými a omamnými zahořev. Jak nitro mušlí utajenéutajené, tak damascenských růží střed se nítil mocnou vášnivostí, co jejich okraj v touze bled’. Tu růže sluncem pukající,pukající jak kněžny, které v životě šly s nezbádaným rysem v lící a s pýchou na rtu mimo tě. 15