LESNÍ POTOK

LESNÍ POTOK
Snad cosi jako krev, jež tajně v těle kmitá, takt vnitřní, zázračný jejž vyťukává čas, tak chladnost potoka do hustin poloskrytá mé nejtajnější snění plavila’s. Ve vůni vranovce, jež hořká je a mraznámrazná, a křehké řeřichy, jež ssaje mír a chlad, se šumem sborovým, jenž vystupuje z prázdna, po běhu vodním možno putovat. Kde mezi křemením jdou rybky jako střely, i písek v hlubině kde záludný má třpyt, kam blesky zapadly, kde duhy odumřely, kde možno počít sen a nikdy neskončit. Po běhu potoka, jenž spádný je a čistý, má chvějnost nástroje, strun napětí a švih, v dál plaví neznámou dnem odervané listylisty, jak člověk nes’ by srdce v rukou svých. 49 Kde jitra jsou jak pod závojem svěží, alt smutkem zastřený kde těžce zdvihá drozd, cest kyprý koberec už trouchnivý kde leží, v nějž vetkána je hajní minulost. Kde modré libely jak ocel, jež se tasí, než můžeš pomysletpomyslet, se zjeví, zaletí, jak rychlý náznak jen, jak pouhý fantóm krásy, jejž nemnohým je dáno viděti. Kde peníz blatouchu se zatřpytí jak zlatý a pupalka kde lůžko lyšají, kde tajné výtrusy, jež s kapradin jsou sváty, do černé země lehce klesají. Kde bují devětsil a šťavel v koutě syrém, pro vlivy světelné květ vzácně tvořený, smrt značí chvoj a živena je šírem a sílu ssaje svými kořeny. Tam v řádu rythmickém se věčné vlnky plaví, tím jedna ožívá, čím druhá zaniká, a všude kol je přeplněno slávy zní nejtruchlejší dvojzpěv bravníka. 50