ZRCADLO
Zrcadlo cizích rozkoší, jež září skvělou dutí,
mne rysy svrasklé, zkřivené mé touhy vidět’ nutí.
Jest v jejich bleskné hladině, jež obráží mou líci,
jen reflex klamných úsměvů pro marně milující.
Má cizích slastí zrcadlo, v němž pátrám, účin taký,
že vzácnou zřecí schopností jsou zbystřeny mé zraky,
že k exkvisitním hostinám mé přihlížejí čivy,
však chřadnou vůní těžkých vín, jež touhy jiných živí.
Těch cizích slastí zrcadlo, jež pozornost mou zžíhá,
má zhorečňuje vidění jak dusná mnišská kniha
a horizonty rozpíná kams’ bez představy hranic,
svou tříští žhavých odrazů sen bolestivě raníc.
Jak uvedení do ráje těl silných, čistých dosud
mi zříti dá v tom zrcadle můj blasfemický osud.
35