ODCIZENÍ
Tak už jsem jaksi sobě cizí,
z mysli mé volně obraz mizí
pochmurné rodné končiny,
neznám se k nebi, kteréž bledne
v utichlé letní odpoledne
po dlouhé, mrtvé hodiny.
Neznám se k zemi, kteráž skytá
hubené klásky ovsa, žita,
tak jako matka vyžilá,
těžce svůj poměr k tobě nesu,
setmělá střecho chladných lesů,
ty bys mne dnes už tížila!
Pracně bych slézal příkré skály,
smutné by se mi býti zdály
s temene jejich vyhlídky!
dolůmDolům se s vrchy možno sjíti,
mně však už nelze navštíviti
zatuchlé lidské příbytky.
Nelze jich hoře zváti svojím,
na roveň s nimi neobstojím
ve tvrdé zkoušce osudu;
slzou je chléb jich mísen denně,
nalámán spoře, dětem, ženě,
ke rtům ho nést’ už nebudu.
42
Neznám se k jejich polím, vodám,
za třicet peněz klid jich prodám,
klidu sup oči vykline...
Pomiluj, bože, mrtvé spáče!
Pro každé tisíc očí pláče,
pro tyto ani jediné...
43
OBSAH
Hvězda mořská7
Květ krvavý se rozvil...9
Zřícenina10
Judea12
Divadlo14
Předurčení16
Susana18
Marionetty19
Maria a Marta22
Pan24
V loktech země25
Geiša28
Háj29
Za cenu života30
Bukolická31
Zátoka žití33
Zrcadlo35
Tam u nás...36
Kráska z kina37
Terra tenebra38
Filemon a Baucis39
Odcizení42
[44]
Tato kniha byla vydána s frontispisem F. Pavelky, v úpravě M. Kalába, tiskem Průmyslové tiskárny, u Ludvíka Bradáče v Praze 1925
Bylo vytištěno kursivou Blado
XV výtisků pro autora a 50 číslovaných výtisků pro edici Padesáti jako její druhá kniha.
E: sf; 2004
[45]