SLOVANSKÉMU SOKOLSTVU

SLOVANSKÉMU SOKOLSTVU
Do mnohých zmatků a hořkých omylů, kdy mysli poklesají v smutku, aj, přicházejí opět Vaše dny, ó bratři! Olympiada národa, slavnost obrodu nastala v jásotu srdcí Vašich i našich. Ulicemi města Husova jdou šiky junné, slyší rytmus Vašeho pochodu vlast celá, vlast osvobozená ale zkoušená těžce a oddechuje zdlouha v letním slunci pod Vašimi zraky, které planou, před Vašimi čely, na nichž vztyčených pyšně, nadšení plamenem žehne. Vítězné jásoty vstříc Vám letí z ulic rozšumělých a z oken, z nichž se kvítí sype na Vaše hlavy. Králem národ sám sobě a idea Vaše trůnem jeho. Jeho jest panování na dně duší, panování silné, neboť ono jest právo. 20 Pták sluneční, sokol, symbol Váš peruti do široka rozestřel, jeho silou a vzletem my silnější jsme v denní snaze. Jeho jest budoucnost, v něm národa bytí. A bude celá vlast pod křídlem jeho, a opustí chladnost srdce váhající, zbloudilá chvilku za hesly bludnými, bublinkami mýdla – Jen skrze vlast je cesta k světu, k volnosti a k pravé ceně lidství. Semknuti úže srdce k srdcím junáckou Vaši krev cítíme ve svých tepnách prouditi prudce. Necouvne Čech, by necouvl Slovan. Z Vaší kázně důvěra vzrostla, k majáku jejímu z šíra daleka slovanské lodi bezpečně plují, usedají bratrští ptáci, by odpočali a nabrali síly. Majáku Praho, zdráva buď! Tyršův sen, sněný v duše hlubinách, uskutečňuje se. Od břehu Sávy i Visly, z hor Balkánu i z Rusi daleké bratři se hlásí, ba i přes moře ze země volnosti 21 sokolské peruti přinesly věrně k svátkům lásky a síly bratrské čety. Prapor trojbarevný do široka vlaje, nebude mu nepřítele, jenž by zdolal jej, neboť povznáší jej láska. Buď zdráva, lásko bratrská, jež stvořilas ty divy! Den Slovanstva rozjasňuje se svítáním růžovým, zlatě slunce nesmrtelné vychází a pod ním metají žita klasnatá. Živy budou miliony chlebem jejich po práci kolem poledního stolu, a nebude večera a stmívání národu našemu v míru a svobodě, která život jest. Věrněj’ milujme se, bratři, prudčej’ nenáviďme, lsti kdo strojí nám a pouta. Klaďte se věnce k trůnu Slavie matky, odkud couvají užaslí nepřátelé! Neboť co krev spojuje, nikdo nerozdvojí, a žíti bude věčně. 1907
22