IDEI SOKOLSKÉ
V šumění a vlání, v klopu a ruchu
přišly naše dny, ó, bratři, sestry!
Svěžest nové víry cítím v českém vzduchu,
rozkaz žití nového zní od palestry.
Jeden pouze den se rovná dnešku,
tenkrát na podzim, dvé let, dost krátký čas!
Tenkráte jsme byli národ bez prohřešků,
pak hřešili jsme, národ chcem být zas!
Tyršovo přikázání v srdcích neumřelo,
ve vůli přešlo, z vůle v čin:
zachraňme národ svůj! tak heslo znělo,
neboť klesá v mdlobu, mráz a stín.
V sibiřských pláních prapor Husův svítil
a vítězství nám dobyl před světem,
než tady doma drak se běsný vzlítil
v brdlohu prokletém.
Otrávil čisté mysli, srdce vřelá,
cit zkroutil křivo,
vyrazil radost z duši, střísnil čela
a bořil práce naší pyšné zdivo.
Čest lidskou zdupal, pustým ladem
se stala příští úroda,
naplnil práci po mamonu hladem,
62
a v mrazném mraku zašla pohoda.
Mlýn chytrácky si na vršině zřídil,
by přemílal duše vojsk a třídil.
Slzy draly se v oči,
v srdce skepse a zoufalost.
Kdo běsnému draku neotročí,
je v domovině přespočetný host.
Sokolské polnice hlas do mdloby šlehl.
Bratrské ruce pnou se a hledají.
Zachraňme národ! K dílu! Dost dlouho křehl
mrazivou mdlobností!
Hlavy se zvedají,
radostné jiskření do duší tryská,
duše jak prapory k výši se pnou,
do výše z nízka
a barvami slávy volají po kraji.
Husité noví vlast zachránit jdou:
sokolské ctnosti to jsou.
Radostná víra a důvěra
zas v mém srdci vyvěrá.
Zdráva-li duše i tělo
pod ranní zoří,
nový člověk se tvoří
v lepší češství, které neumřelo.
63
Vlajte šťastné prapory nejsvětějších plápolů,
jež české oko zná a srdce cítí!
Bij srdce k srdci věrně pospolu,
plaj po nejvyšším, čím vlast musí žíti!
Přemohli jsme hydru i její rod
svorností myslí a smělostí paží,
ale jsme teprv na půl cestě, na život
krásy a štěstí nový úklad je tu vraží.
I ten boj, neboť my tak chcem,
i ten boj, vojsko národa, my vyhrajem:
Poučit zbloudilé a v lásky soud
je do náruče přivinout,
otevřít zraky oslepeným,
bratrstvím pravým nitro jim zhřát,
duchem svobody opuštěným
zabránit do propasti pád.
K opravdové Svobodě celý národ vést,
vrátit mu radost z žití, blahobyt a čest.
Bratři a sestry, na nejtvrdší skálu
postavme stráž svou lidství ideálu,
záruku života, jímž národ živ.
Jak maják sviť světu na podiv
a z útrap volnost nám vyprosti.
Den celého štěstí vzejde z naší věrnosti.
1920
64