MAGNETOVÁ HORA

František Serafínský Procházka

MAGNETOVÁ HORA
Za třetí řekou, přes niž z východu přešli, aj, hora strmí, zvon čedičový, za vojvodou v stín její vešli a k bohům modlili se děkovnými slovy. Zde půda vlasti na budoucí věk přijala první polibek, a obětiště věčným bohům vzplálo. Tajemným určením se vše to dálo, zde hora v děje lidu zasáhla a, aby národem byl, jej k sobě přitáhla. Tisíciletí bývalosti mlnem ji obetkává jak z nitra se proudící láva. Svatý je kraj vůkol na zlatém slunci plném i v stínu chmur. Svatá je země, role, les i dvůr. A nahoře na kamenném prahu vítězný památník se bělá z dávna nad krajem vytyčen v počest boží, na výstrahu vrahu. Můžem-li zapomenout, prohrajem vítězství nejslavnější, krví vykoupené a řádem vyšším usouzené. Nevěrných hora nepřitáhne, 85 těm zprahlých srdcí nezavláhne jak úhor pustý, a ač hora mluví tisíci ústy, jim něma jest a chmurna v slunné zoři a reků nevytvoří. „Od nevěrných svět se odvrací, a ty, můj bratře, nejsi ještě po práci –“ jak hukot vichřice to duní ve výši, a běda, běda, kteří neslyší! Chtěl bych s hory vidět jako v dávnověku jít zástupy a rody přes tu třetí řeku se čtyř stran světa až tam z Podtatry a horu obklopit a na ní žertvu spálit pro bohy národa a pro sebe, pro bratry, žertvu spálit a boby chválit. Byl by to rudý býk, jenž mezi zlými by vykrmen byl. Šly by z vatry dýmy a v modrém blankytu se ztrácely, myšlenky zla a mrzké žádosti se rozplynuly v tichosti. Hlasy tisíců by jásotem zazněly, a ústa tisíců zas půdu, aby šťastna byla, by po druhé za tisíc let políbila. 86 Sbor bohů a duchů strážných všech, jejichž těla tlejí na zvěnčených hřbitovech i v rovech neznámých jako bohatýři kdes na Sibiři, přišel by na horu, a jako vlasti rozdali svou lásku, práci, krev i činy, slavně a bez proviny, jak hostie zde by se znova dávali pro mužnost srdcí, štěstí rodů a pro nezdolnost tvrdou za svobodu. Zasvítila by zrcadla vod odrazem, zadýchly novými vůněmi lesy a pole, rozezpívala se ptactvem celá zem, zazelenaly se skály holé, neboť zapomenuty by byly zloby, a požehnáním dílo rozkvetlo by. Uprostřed Evropy horo magnetová, stražisko vlasti, slávy, ctnosti! Přitažlivá, sdružující, očistná, poříjnová! Mamu a nelásky svět zprosti! A národ v jeden věrný, pracující roj, ty, magnetová horo srdcí našich, spoj! 87