ČESKÁ DUŠE

ČESKÁ DUŠE
Mistru Alšovi
V linii, v tónu, v barvě i v slově hledáme tvar tvůj včera i dneska, ve hlíně měkké i v hrdém kově, ubohá, plachá dušičko česká. Nikde tě není, a přec jsi všude, na cestě polní, douška kde voní, fujárka tebe pastvinou hude, topolů řad kde větrem se kloní. Kde sedí nízká chalupa v stráni, a kde se oráč nahýbá k pluhu, v obzoru vížky s červenou bání, za níž les kreslí širokou stuhu. Točíme zraky různými směry, odkudsi z dálek přivést tě chceme. Umění fantom stojí tam šerý, a my jak zpilí jdeme a jdeme. Kdo nechceš jemu žehnat jak chlebu a honem bořit vstříc všecky hráze, 26 petrefakt z tebe udělá v šklebu prorůčků nových silácká fráze. A ty dál bloudíš, dušičko, plaše, kde tolik hesel žehne i studí, jen tomu dáš se, dušičko naše, kdo tě má v hloubi vlastní své hrudi. A ten tě vyřkne ve tvaru skvělém trhnutím tužky, slovíčkem jedním, stane se slovo pojednou tělem, a my pak v štěstí klečíme před ním. 27