TAJEMSTVÍ SÍLY

František Serafínský Procházka

TAJEMSTVÍ SÍLY
Tak silně je mi za jara, když slyším vody hřmíti, a stráň kdy zmladle zahárá v slunci a v bílém kvítí. Květ nesu v ruce nachový s višňovou zkvetlou snětí, a pouta má i okovy zlomeny k zemi letí. Však silněj stokráte mi jest, když po národu všade tisíce duší vidím kvést jak ono jaro mladé. Tisíce zraků zjasněných ždát slávu v příštích dějíchdějích, tisíce paží vztyčených, by bránily, co jejich. A semknuti tak na povel srdcem i věrnou paží se nelekneme děl, ni střel, ni sveřeposti vraží. 41 I doma rozšlapeme blín a zmijí úklad smetem. Vlast volá. Vzhůru! Pro vavřín! Buď náš před celým světem. 42