14. Den k večeru se chýlí,

Karel Babánek

14.
Den k večeru se chýlí,
Den k večeru se chýlí,
blednoucí slunce zář se měkce v okně klade tam na vrásčitou tvář.
33 Žilnaté, mdlé už ruce oddané spjaty jsou. Den za dnem tiše míjí, bez vzruchu chvíle jdou. A dole na záhonech tak prudce voní květ – tam dcera mladá chodí, a touží v šírý svět. 34