32. Domů se navrátila

Karel Babánek

32.
Domů se navrátila
Domů se navrátila
životem zlomena, tu tíži neunesla mdlá její ramena.
70 A v dívčím pokojíku tam z její mladých let,let po zašlém tesknilo vše, za okny voněl květ. Strom starý dosud díval se její do oken, hučela nocí řeka, když víčka míjel sen. Na stěně obraz visel – nad děcko zbloudilé, k ochraně anděl bílý tam vztáhl ruce své. Pod ním kdys, dítě ještě, své ruce spínala – tam domovem ztišená i teď usínala. 71