28. Samoten večerem jdu,

Karel Babánek

28.
Samoten večerem jdu,
Samoten večerem jdu,
a v srdci žalosť svou, modravým nebem tiše obláčky bílé jdou.
62 A volné, vysoko tam nad hlavou člověka, bez cíle plují, plují, až kams’ do daleka. A v modravu až kdesi se zase rozplynou – a za nimi mé smutné, stonavé touhy jdou. – 63