PÍSEŇ NOVÉ PRÁCE

Antonín Sova

PÍSEŇ NOVÉ PRÁCE
Ne, není času, nutno jít, burcovat k práci vlastní prací. Sám v sobě musíš silný být, zřít, co se nachází, ne ztrácí. Rci: stavět chci a těm chci trest, kdo nedovedou stavět se mnou. Chci dýchat čerstvou vůni zemnou, brázd milion kdy v polích jest. U výhní strašně planoucích kov kují černí ďábli práce. Slyš z větrů čtyř stran vanoucích bouř díla nové generace. Hle, v skelné koule rostoucí již sklenářovy trubky dují... Ti v mořích kdesi plovoucí bohatství nová objevují. Ti nad městy kdož schýleni, v nich novou tuší růsti krásu. Zní z domů tisíc snů a hlasů, zmar smrtí, zrodů kvílení. Proměna všeho, těl i duší i lásek, zlob i moudrostí... Myšlenek bouřné stěhování člověka zlidští, oprostí, – a z výhně té, jež srdce tuší, se zrodí nové milování. 37