Ještě jsou orli...

Ještě jsou orli...
Ještě jsou orli v bahně Evropy! Ještě jsou orli teskní, přikovaní, jichž smutky za srdce tě uchopí, ještě jsou orli kdesi roztroušení v šedivých městech v mlze severní, nad shnilým lidstvem v těžkém sedí snění, bozi i soudci jeho příšerní... Netušit jejich blízkost..blízkost... Vyrostou,..Vyrostou,... bída je sílí, otráví jim žití, pohunci králů křídla přistřihnou a oči vypíchnou jim inkvisiti, s řetězy přijdou států hlídači, spáry jim sříznou, zkrotí jejich pýchu. Chtí vzletět, – rány hned je omráčí, pár metrů volnosti – oh, orli, k smíchu! Jsou ještě orli v středu šedých měst, v divokých, silných duších ještě sídlí, nad bahno přikováni lidských cest s přistříhanými teskně bijí křídly, žízniví na řetěze chřestivém jak vesla týčí křídla oškubaná a v ovzduší tom bídy plesnivém zdvíhají marně křídla zavázaná... [97] Až k pouštím rašelinišť, k přímořím, kde parník duní vybouřeným rohem, ku malomluvným, žlutým pohořím s vychudlou trnkou, zakrnělým hlohem to slyšet však, ti orli když se hnou, výspy se třesou v rozespalém kouři, přístavy, města, jak pod lavinou, a pod jich vzteky mrtvý klid se bouří... Kde jsou ti orli zkrotlí, chycení, jichž křídla slyším šumět? Kde jsou zbylí geniů dědici? Dnem sklíčeni příšerným, tmavým, v němž se narodili, kde jsou? Tak moci vztekle vyletět, ho, z Evropy to trosek rozválené jak šleh' by, rozsvítil se nový svět nad pokolením krve vysílené... [98]