MECENÁŠ

MECENÁŠ SCÉNA 1899.
[129] Ulice fádní a rovná, kde není ani jednoho stromu. Ráno v září jiskří se v oknech, chodci ve spěchu zamlkle přecházejí křižovatkami. Tramway vyjíždí z konce ulice, zatopené sluncem a blížíc se zvětšuje svou silhouettu. Podzimní nálada města. Balkony se zastřenými okny.
Mladý muž (K svému staršímu soudruhu)
Zde půjde Mecenáš... Neb řeklo se mi, najisto v ten den, v tu hodinu jej mohu uvidět. Jeho průvodce
Toť věru pravda. Shrbený je trochu stařeček, neb záda se mu shrbila, když v cizích službách byl. Mladý muž
Vše jinak jsem si představoval... Velikou hostinu Duší, velkou Srdcí hostinu já očekával v těchto slavných místech. Na samotě své dávno tušil jsem kdes křídla bouřit nad výspami v šeru a moře velkých krás a hukot vášnivých bolestí výt jsem slyšel oním směrem... [131] Jeho průvodce (sarkasticky)
K hostině Duší nebývá tu přístupu. Je policejně od let zakázána, neb málo Duší napočtlo se k těmto hostinám... A tyto Duše neměly buď žádných srdcísrdcí, neb tato Srdce bez duší se nízko plazila, že jedna druhou nevystála jíti před sebou neb vedle sebe aneb za sebou. A ostatně to vše, co nazýváte Duše: Ty duše podplatil teď Mecenáš. Mladý muž
Vy žertujete stále. Tento suchý tón jsem slyšel poprv zde. Zdá se být obranou? Neb ještě něčím více: protestem? Jeho průvodce
Nu, snad by mohl být i výpadem. Tak proti všemu, čím zde lidé žijí, čím triumfují dnešní dny, co v modě. co politickým fenomenem zvem, co samozvanci a co modlami. Chápete dobře, dobře, mladý příteli. Kde vším je Tradice a ničím jiným, je program stejný také pro zítřek, pro příští rok i celé řady let, A program váš buď lehkým: s vlky výt. A tomu programu se přizpůsobte, to budiž vaším svatým úkolem... Mladý muž (úzkostlivě)
Cos vězí zákeřného v slově tom. Já jinak viděl vše a jinak chápal. – Tažení generická odmítám... 132 Jeho průvodce
Jste příliš, příteli můj, kategorickým. Zde nemluví se „ano“ ani „ne“, to ode dneška, vězte, škodí vám. Leč jednoho jen z magistrů a doktorů i sněmovníků až si poslechnete, vy hladce hře té naučíte se, hře na schovávanou, tož s pojmy „ano“, „ne“. Mladý muž
Mně úzko je zde jaksi od včíra. Neb míjivý ten život dojal mne. – Ti všichni, s nimiž promluvil jsem dosud, jsou rozerváni, plaší, úskočni, jak ze zadu by útok čekali a poněvadž jsou slábi, líto mi těch potměšilých, pomluvačných hlav... Průvodce
A proč jste přišel tedy? Mladý muž
Přišel jsem, bych zased’ také k Duší hostině, jak děl jsem již. Mně stačit nemohly Sny, v které zapředla mne samota a příroda v své jednotvárné kráse, hor ticho, hloubka srázných údolí, mne vše to mládím, jarem uspávalo a lhalo mi svou lstivou nádherounádherou. Mne táhlo to k Severu myšlének, kde drsnější a chladná příroda se o Srdce a Duše příliš nestará, kde člověk sám a v boji s životem si Nové světy musí vytvořit, 133 sbít vlastní koráby a stkáti vlastní plachty a s nejvyšších Hor snésti stožáry, je na pobřeží chmurném otesat pod mraky, jež se valí, nevlídné, pak čekat s lodí větry příznivé, jež táhnou v jednu chvíli, zřídka tak ku Nové zemi dosud neznámé. Neb často orli táhnou odtamtud ve výšce nesmírné a sluncem jiskřící a na stožár se spustí s pozdravem a o jich bytí dávají ti zvěst... Sbít vlastní lodi, čekat, poslouchat úsměšky kolemjdoucích, a když vše sneseno, zbudováno, volně žít dny rozkoše a štěstí... Průvodce
Hehe, hehehe! Obchodní, překupnické lodi v přístavech a trochu pirátů a trochu snílků v lagunách v najatých a krotkých gondolách, vše tady blízko břehů vleče se – v smrdutém výparu těch věcí všech. Neb všecko dav chce míti suverenní ku okamžité pouze potřebě, ať myšlénku, ať chléb, ať svého boha, a vše to musí ihned nésti úroky... Tak zdá se mi, že píseň pohřební vám mohu zazpívat již truchlivou, vám s bohem dát a obvyklý svůj monolog odříkat nad mrtvolou, kterou jste, neb jíž se zdáte být již předurčen... Neb podezřelým je, že vůbec něco chcete, že jinak vše jste viděl, jinak chápal, že zdáte se tak trochu vážně přemýšlet a hledat kouty nepřebraných šachet. Tak nehledejte dveří Mecenáše. 134 On podlízavé chce mít svoje svěřence, dle tradic přistřižené, pověřené důvěrou národa neb stářím ctihodným a jakýms počtem způsobného zboží, chce hlavy seskupené kolem žlabu ochočit jako psíky na pokyn, chce míti řady drobných otroků, dětičky způsobné, jichž čeledníky plné,... chce míti... Mladý muž
Příliš krutým vše to jest, snad nevěříte sám již otráven. Já přišel z daleka a přišel vítězit a čisté jsou mé sny a nikdy nikomu já nebyl nepřítelem na světě... Leč nedosnil jsem „Apoštolů novou píseň“ a „Kristův stesk po jiném království“, když přišla ke mně Bída. Od těch dob já Mecenáše toužil vyhledat, neb řeklo se mi, tady najisto v ten den, v tu hodinu jej mohu uvidět. Průvodce
To dráždit jdete Mecenáše. Hrdé to čelo vaše, „Apoštolů nová píseň“ a „Kristův stesk po jiném království“, to všecko k smíchu a vše k pláči je... Dřív musíte být mistrům podobným a fariseům, zákonníkům slavným, bič nesmíte si splétat v těžkých dnech, ni posmívat se luze, pochybnost když těžká srdce vaše vyhlodá a zříte hrozný všeho úpadek; vy nesmíte to nahlas vykřiknout, když vlastní naší vinou Bída jde po vsích a městech, její vítězné 135 v rozkladném vzduchu zvučí fanfáry; když všecko spí, vy jíti nesmíte na jasné Hory mužně zaplakat, že hučí kdesi v dálce potopa, že blíží se a valí vlny své, že roste, kypí, hory přerývá zákeřně, tajně plní údolí... Leč těm, kdož řídí všeho otěže, kdož illusemi pouze živí národ a jednotlivcům nepodají ruky plníce kapsy své, se smějte přec: že dost je světla všude, pevných slov a mužné oddanosti, pravé lásky i upřímnosti, že je mozků dost ku řízení svých vlastních osudů, že drobných národů cíl pochopen: velkými slovy ubohost svou zakrýt, o národu v modlitbách blouznit povšechných, vztýčené hlavy ale při tom škrtit... (Pomlčka.)
Mladý muž (pobouřen)
Ne, jiné generace já jsem syn, vy otráven a zbojník, – netknut já. Jste žlučovitý protest těchto dnů, jež milovat chci a jež právě chci tak nechat odejít, jak přicházejí i s darebáky, luzou vznešenou, s bídnými lazary i s pláčem zoufalých. Já o sebe se více starat chci, žít, žít chci život svůj, ne životem těch kolem zatrpklých a zoufalých a chytřeji než vy a smát se chcichci. Nač zhořknouti dát dnům svým míjícím, to vše je nelítostná, krutá hra; 136 chci život měřit křídlem radostným a smavě, se vším kolem usmířen, chci opiti jej Slunce paprsky... Průvodce (ironicky)
Oh, škoda... Kdysi orli bývali, s roztříštěnými křídly padali, teď před okny, kde drobty špinavé, pár vrabců vyhřívá se na slunci... Nuž pozor... Mecenáš tu právě jde, nuž hleďte, drahý... Celý český národ obšťastnit může několik těch stařečků, pár advokátů chytrým mozkem myslících, vlastence politikou pythickou již daří, vlastence, kteří stále nerozhodnuti na které straně měšce plnější... Těm, brachu, zdá se, že jste předurčen způsobné verše skládat, tlusté romány. A nesmíte být lavinou, jež řítí se. Jen se způsobným králíčkem si pohraje pár dívek a pár nyvě snivých hochů... 137