Naivní relief Hladu.

Naivní relief Hladu.
Pod opadlými vodami zčernala odumřelá pole, mezi hnijícími klasy krvavé máky květou. Tam pod Horami jsme vyhladověli. Tam zrna jsme nesklídili. V tom království nepojedli jsme ničeho. Minulo mnoho dní, mnoho dní přešlo přes naše chatrče, teď schouleni u prahů hryžeme si prsty, řev náš burácí zděšeně po černých lesích, co svíjíme se otráveni černou bolestí, co podepřeni o zeď blábolíme, co nehty hryžeme syrovou hlínu... Tam, povídali, v sousedství dole u řeky jsou na dlouho syti... tam ještě tři krysy hrabou kdes v chatrči pod podlahou... Oh, ho, ho, ho, ho! Každým dnem roste předtucha příchodu Jeho na sinavě zelenavém nebi, dýmavě roste, roste, roste... A ptáci houfně křičí, zdvíhajíce se v kroužení, do oken bijí křídly zděšeně, nad prvním mrtvým Miserere zpívají rozvleklé, sychravé, zvlčilé podzimní Větry... [81] Ještě však Nikdo nejede na černém oři... Ale teď! První cizinec uhání zbaběle kolem oken, kolem prázdných sýpek, šíleně uhání, vtisknuté roucho do tváře, a nechce se dotknout suchých prstů natažených k němu, jen pátrá v bezmasých našich lících, a nepotřebnou svou loutnu strachem odhazuje... A za ním, za ním od Hor posněžených jak vlny by na sebe třískly a stříkaly nad hroty sosen, On ohlušující se valí a dere se otvory do oken a Údolí naplňuje hnijícím puchem a staví vrstvy mrtvol do obrovských pyramid do nebe volajících. Příšerné ticho uzrává, nehne se, kamení... l tam v sousedství u řeky umlkli. I ty tři krysy stichly pojednou, pod praskavě chrastící podlahou... Oh ho ho ho! 82