XL. Mezi horstva velikány

Jaroslav Vrchlický

XL.
Mezi horstva velikány Mezi horstva velikány
 zabloudil jsem kdys. Stráně bystřinami zdrány, balvany kol rozmetány. Jako úzký vlisvlys kolem stavby strmé věže stezka táhla se, pod ní vodopádu lkání, vlna, oř kde bez otěže, zmítala se v doznívání v sterém ohlase. Orel velký nad kaskadou hřímajících vod nezastrašen jejich vádou, vzduchů král svých křídel vládou, mihal se jak bod. Krok dle řečiště se šinul níž, kde půdy sklon přerván v hlubinu se ztrácel, lidský hlas kde v jeku hynul a se hlukem utrmácel v zmírající tón. 64 Co teď počít? – Moje cesta ztrácela se v tmách. Jako rozbořená města, která Bůh svou kletbou trestá, skalin hrot a práh. Nemám křídel orla k výši nad ručej se vznést, zpátky jít – mne mdloba jímá, rád jsem, že jen z nouze dýši, nuž ať proud mi, jenž tu hřímá, kolébavkou jest! Velké vody padající, věčna varhany! Skály s blesky zrytou lící, zvyklé na sníh, na vichřici, buďte vítány! Tlumok šinu pod mdlou hlavu stulen v řasný šat, nechám buráceti vody, hroty skal žhnout v zlatohlavu a pln úkoje a shody pokusím se spat. Jaká noc a jaké snění v této poušti skal! Strmější než v zoři denní, v šera rubáš zahalení v nekonečnou dál sněžní obři trčí kolem v černý jak noc vzduchvzduch, po životě stopy ani... Nehostinným štěrku polem vod jen šumné dopadání v znavený zní sluch. 65 Pouště, strže, regiony hrůzy, zděšení! Slyš, proud jako puklé zvony z jásotu se mění v stony zmaru, zničení! Zde snad smrti tajuplná s žitím spona je, síla, velikost v ní mluví, když ta zpívající vlna v klíně země, staré chůvy, v echa roztaje! Usnout nelze – chodí kdosi v šeru skalných stěn – cestu hledá ven a prosí... Na protěži v kapkách rosy zmírá smutně den. A když hvězdy posléz vzplanou v tuto skalnou číš, pak jen souzvuk, hudba, krása, jež plát, zníti nepřestanou, dí mi, hymna mnohohlasá, oč jsem nebi blíž! 66
Básně v knize Písně poutníka:
  1. I. Kraj byl pustý. Ku obzoru
  2. II. Vyšlo nás mnoho – svět krásný byl;
  3. III. V provençalském klášteře kdys hostem
  4. IV. Kdys u zdi hřbitovní
  5. V. Spějí luhem poutníci
  6. VI. Na jedno jsem zapomněl,
  7. VII. Na slámě v neznámé hospodě
  8. VIII. V anděly jsem věřil v mládí,
  9. IX. Různí chlapi divých tváří
  10. X. Jako poutník šel jsem světem,
  11. XI. Pohostinný klášter jednou přijal
  12. XII. Včera šel jsem kolem Kapitolu,
  13. XIII. Bába moje vyprávěla
  14. XIV. Já neumlknu, pokud jen mohu,
  15. XV. Žoldáků sbor
  16. XVI. To bylo v dubnu. Mladý Máj
  17. XVII. Cos ještě vře
  18. XVIII. V hospodě kdes poutník unavený
  19. XIX. Já lásky jsem v žití nepoznal
  20. XX. Já bábu měl, ta mříti si dlouho zvykala,
  21. XXI. Nový den, nový den
  22. XXII. Stále dál a stále dál
  23. XXIII. Té země plachý host
  24. XXIV. Různé kraje, divný lid,
  25. XXV. Odhalil prý kdosi nový svět.
  26. XXVI. Kam se hneš, kudy jdeš,
  27. XXVII. Ptá se slunce paprslek,
  28. XXVIII. S divným kmochem v krčmě lesní
  29. XXIX. Celého křesťanstva veškeré zvony
  30. XXX. Já zřel divy světů všech,
  31. XXXI. S prapory a fábory
  32. XXXII. Cestou jsem si zpíval,
  33. XXXIII. Každá duše, jež tu jde i stane,
  34. XXXIV. Dokud něco říci musím,
  35. XXXV. Jdu tak světem, kam se noha
  36. XXXVI. Halí se zas keř i strom
  37. XXXVII. Z venkovské školy viděl jsem
  38. XXXVIII. Z všeho, co najdeme na světě tom,
  39. XXXIX. Svíjíme se, svíjíme
  40. XL. Mezi horstva velikány
  41. XLI. Ahasver prý chodí světem,
  42. XLII. Moje dumy, moje smutky
  43. XLIII. Na chrámových stupních kajicnice
  44. XLIV. Pokosené luhy v záři měsíčné!
  45. XLV. V osudů lidských tajemnou knihu
  46. XLVI. Mně vždycky Noc je svatá,
  47. XLVII. Bledý měsíc nad lesy
  48. XLVIII. Nebe tmí se ze všech stran,
  49. XLIX. Ze starého refektáře
  50. L. Rytmy písní, hraví ptáci,
  51. LI. I mně jedna ženská tvář
  52. LII. U svatého Petra kdys
  53. LIII. Skály nahé, basaltové jako černá zrcadla,
  54. LIV. Co zmůže, co zmůže
  55. LV. Jasmínu hvězdy bílé,
  56. LVI. Vesnický, hle, hřbitov malý,
  57. LVII. Ó měsíci, jenž mlčenliv
  58. LVIII. Ve klášterním pokladě to bylo.
  59. LIX. Chmurný večer, plný stínů
  60. LX. Zem se koupá v ohni západu,
  61. LXI. Smrt přišla k mému loži
  62. LXII. Prší, prší, prší tři dny celé,
  63. LXIII. Po letech zas dotýká se noha,
  64. LXIV. Na „dobrou noc“ píseň krátkou
  65. LXV. Kapko žluče, v moji duši,
  66. LXVI. V moje smutné, pusté žití
  67. LXVII. Hučí jez a řeka zpívá,
  68. LXVIII. Cesta prašná, cesta dlouhá...
  69. LXIX. Jak ten vichr stromy třese,
  70. LXX. Sedíš sama v jizbě svojí,
  71. LXXI. Stín tmavý na řece z oblaků olověných
  72. LXXII. Bože, jednu krůpěj rosy
  73. LXXIII. Nejednou jsem vídal, zabrán v hvozdů tiš,
  74. LXXIV. Komu se kdo odcizuje,
  75. LXXV. Z paprskové příze hvězd,
  76. LXXVI. Smutné šero na krajinu padá,
  77. LXXVII. Hledali tě, hledali
  78. LXXVIII. Nic duše mé tak nesílí
  79. LXXIX. V Skotsku jednou, mám to v mysli živě,
  80. LXXX. Kočičky zas pučí
  81. LXXXI. S rosou tichý úkoj padá
  82. LXXXII. Tajné zdroje, jak jdu lesem,
  83. LXXXIII. Město boží, o němž báj
  84. LXXXIV. Jak malý vloček bílé pěny
  85. LXXXV. Kdes ráno v cizí komoře
  86. LXXXVI. Na hrázi kamenité ve úpalu,
  87. LXXXVII. Tempe! Tempe! Údol smavý
  88. LXXXVIII. Stará hruše nahrbena
  89. LXXXIX. U plebána chudičkého kdesi
  90. XC. Tak vidím jasně: Můj smutku,
  91. XCI. Jsem znaven, mdlý – a věru nevím čím,
  92. XCII. Na bronzovou desku klášterní
  93. XCIII. Těcho, bílá holubice
  94. XCIV. Padesát let narozen být dřív anebo později,
  95. XCV. Noho mdlá, noho mdlá,
  96. XCVI. Zřel jsem ondy na vinici
  97. XCVII. Sám stál jsem v šerém dómu. Oken malbou
  98. XCVIII. Fantómy, bubliny
  99. XCIX. Přemítám, co dlouhou poutí
  100. C. Jak jdu lesem, polem sám,
  101. CI. U Trappistů mají pěkný zvyk.
  102. CII. Na pustém břehu moře kdesi na severu
  103. CIII. Říkají mi stále starci
  104. CIV. (Poutník se loučí.)
  105. CV. Rtem vadnoucím hymnu možno-li pět?