Sloky.

Jaroslav Vrchlický

Sloky.
V důlku tvé tváře jemně uzardělé spí na tisíce nahých andílků; ti vzbuzeni mé verše honí směle, jak by to roj byl hravých motýlků a chytnou vždy v úsměvu tvého sítě mé slovo, nežli v píseň vypučí, až chudý sám je všecky, drahé dítě, zas hledat musím ve tvém náručí. Tu, když to činím v modré hloubce oka, nad nímž se chvějí stíny zlatých řas, ač z ní mé písně vábná zvoní sloka, přec okem smutným v příští zírám čas, v čas jeseně, kdy tvoji andílkové v tvých dítek jemná líčka uletí; ó rci, čím budou ii pak zašlí snové a moje píseň čím v tvé paměti?! [5]