Sloky.

Jaroslav Vrchlický

Sloky.
Rád umřel bych jak zvonů ohlasy, jež v svatvečera tichu doznívají, ty mírem světí lidské zápasy a v dozvuku svém balsám víry tají. Rád umřel bych jak vlna v rákosí, jež k břehům květným z večera je hnána, ta perlami kol trávu porosí a ještě slunce pozlatí ji z rána. Rád umřel bych jak vůně jasmínu, z vadnoucích poupat jež se vine tiše, ta v každém dechu volá: Zahynu! a přec i v smrti požehnání dýše. Rád umřel bych jak slovo na rtech tvých, jak na tvém čele milostný nach studu, jak v důlku líček tvojich usnul smích, když řekla jsi, že ještě šťastným budu! 10