Nediv se...

Jaroslav Vrchlický

Nediv se...
Nediv se, neptej se, proč v jara kráse srdce mé rozkvetlo milostí zase; vždyť z jara rozkvete i hloh na skále, nediv se, neptej se, líbej jen dále! Vždyť řeka neptá se, když břehy líbá, který květ nejdříve v sen ukolíbá; a ten hloh neptá se v květu svém prostém, zda motýl či ptáče bude mu hostem. Když se však přiblíží ta doba štěstí, každý list chvěje se tajemnou zvěstí, 17 nejmenší z větviček více má květů, nežli jsem hubiček bral s tvojich retů. Údolím bolesti a mořem touhy bez Tebe uplyne život můj dlouhý; a proto nediv se, že’s mi tak draha, přej mi ten krátký sen květu a blaha! 18