Potkání.

Jaroslav Vrchlický

Potkání.
Den chmurný byl, jdu pralesem, má stezka v dol se točí, tu kynulo mi náhle vstříc dvé jasnomodrých očí. Dívka se mihla houštinou tak jako laňka bílá, již ku pramenu z náruče pustila lesní víla. Ó, buď ten úsměv požehnán, on z pustin kouzlí ráje, jím osvěžena mysl má, jím srdce v písních taje! A ptáků zpěv i každý strom s kvetoucí ratolestí, i kvítek v mechu hlásá mi: Zde musíš najít štěstí! 11