Barkarola.

Jaroslav Vrchlický

Barkarola.
Na nožky ti perly hází vlna jezera, v kadeř květy akacie vánek večera; hvězdy závoj nad tvou hlavou tkají ve výši, rákos, jímž tvá loďka pluje, o tvé kráse vypravuje smutné cypřiši. Jasný vzduch a tiché nebe, země blažená, všecko spí – jen s písní drozda mluví ozvěna; zpod vesla ti zlaté kapky kanou v stříbro pěn, pluješ tiše jako víla, sestra tvoje, labuť bílá, za tebou jak sen! 29 Nad rákosím měsíc dřímá, vlna u břehu, chceš, svá ňadra tvojí hlavě půjčím k noclehu? Kol vše jako moře jedno v tiché záři hvězd, v něm však, přístav nad vodami, kde jen Bůh a láska s námi, moje srdce jest! 30