V sladké touze.

Jaroslav Vrchlický

V sladké touze.
Již hory v slunce západu se zastkvěly a bledly, a temné olše nad vodou tajemný hovor vedly. Jich listí v svitu měsíce tou pověstí se chvělo, že zahledím se v oči tvé a slíbám tvoje čelo. Že ty se ke mně přitulíš, jak strom se k stromu sklání, a v srdci mém že spočine tvé lásky požehnání. Byl v šeru to tvůj bílý šat aneb stín lesní víly? – Já k srdci sáhnul náhodou, však – nebilo v tu chvíli. 12