Hloub v oko tvé...

Jaroslav Vrchlický

Hloub v oko tvé...
Hloub v oko tvé a z něho v duši mladou jsem zadíval se, a již snové kladou mně na čelo svá křídla purpurová, kterými v srdce vchází láska nová; já s bázní slyším tajné jeho zvěsti a sám se tážu, co mi schází k štěstí? Hloub v oko tvé... Ó jeho na výsluní mé srdce bují novou, vzácnou vůní, jak poupě z jara trhá vazby těsné, by rozkvětlo, než v náruč tobě klesne! Hloub v oko tvé... Tvá duše z něho čistá jak holubice, když se k letu chystá, svá rozepíná křídla stříbroskvělá a dotýká se tiše mého čela, a více jemu vdýchá políbení než na řeřábu hroznů v podjeseni. 7 Hloub v oko tvé a hlavu u tvé hlavy, až sjel by s ňader živůtek ti tmavý, tvou ruku tisknout, vlasy tvoje plésti – dítě, vím již, co mi schází k štěstí! 8