I.I. Nad propastí snů, nad močálem bídyjsem svého umění chrám temný vztyčil,leč květy snů mých hrůzy démon zničila chrámu na práh sedly Eumenidy.Jak Dante vstoup’ jsem v peklo lidské strasti,leč bez Virgila šel jsem jeho stíny;jak prorok usedl jsem na ruinyzpět zatouživ po idealů vlasti.A co jsem snil, hned stalo se mi skutkem,co myslil jsem, již dláto vyslovilo,co toužil jsem, se v písně souzvuk slilo,leč mrtvo vše a tichým spjato smutkem.A rostlo v postavy – ha, zřím je strachemvždy větší, větší, jako stíny noci;já cítil touhu obrovskou, je zmocia vtělit v mramor svojí ruky vzmachem.[73]A karavanu snů mých noční poutíjak beduini přepadaly vždycky –tu zvedl se z nich jeden gigantický,jak lebku moji chtěl by roztrhnouti.A přede mnou stál, zval mne do zápasu,rost’ v nekonečnost, zřím lví jeho oudy,zřím vous, jak splývá stříbrnými proudy,jak blesky srší změtí jeho vlasů.Rtů jeho hnutím klesá národ k zemi,on s Bohem mluví jako s rovným sobě. –Stál přede mnou a já se třásl v mdlobě,on hromy vládl a já zůstal němý.„Tys Mojžíš!“ děl jsem vyděšený k němu.„Co u mne chceš, ty, jemuž nebe malým?Viz, bojácně jak tvář před tebou halím,co mohu přidat k tvému diademu?“„To, co mu schází,“ řek’ on hromů řečí,„tvé ruky vzmach, jenž nesmrtelnost třímá.Hle, Mojžíš teď tvé nohy obejímá!Ty z věků všech jsi pouze jeho větší!“A stalo se. A za ním přišli jiní:dav magů, věštců, proroků a kněží,ti posud spíce ve mramoru leží,těch postava již skráně moje stíní.74Tam Sibylla jak ze sna probuzenase obrací tvář zastírajíc rukou,zrak strhán plane věštby divou mukou,půl démon, sfinx, půl furie a žena.A pod výklenky mojich vroucích spánkůNoc v hvězdném tichu sklání těžkou hlavua usmívá se v snů líbezných davu,co Jitro ztápí skráně do červánků.To království mé! Vládnu v něm a tvořím.Leč darmo ptám se: „Co ti, duchu, schází?Máš smrt i život, vesmír beze hrází,chtěj! a já chladnu – kyň! já rázem hořím.Rci, jaká tajná schvátila tě bída,co ruší tebe krásy ve souzvuku?Svět u tvých nohou, ráj ti dává ruku“...I mlčí duch – však srdce odpovídá:75II.II. „Sám jíti onou sráznou výší ducha,kde bdí jen hydra pochybností lačná,kde každý hvězdný záblesk ztají mračna,kde děcka snem jest každý sen i tucha;Sámsám klenout si od světa k světu mosty,sám klonit se nad vášní propast bezdnousám z její tmy si kouzlit záři hvězdnou,sám z jejího dna myšlenek brát skvosty;Sámsám sobě býti v dumném šeru svící,sám čnít jak titan nad všedností podlou,sám chrám bořiti, ve kterém jsem modlou,sám kadidlem být, sám i obětnicí;Sámsám davem jíti s povznešenou hlavou,na rtech jen úsměv, jenž má světu skrýtižal, nudu, hněv i vášní vlnobití,štván myšlenkou a unaven být slávou,76Aa cítit, kterak roste moje nitro,že obsáhlo by prostory i časy,ruch života i mysterium krásy,šer dávných věků, budoucnosti jitro,Toto všecko mít! Jen nemít srdce ženy,jež ve souzvuk by s tvojím mohlo tlouci,kam klesla by ta hlava všemohoucí,kam sed’ by duch jak orel vyplašený,Aa nemít ruky, jež by tvoji stiskla,ni vlasů proud, jenž schladil by tvé skráně,když černý havran, duma, sedla na něa ze skal jejich myšlenka když tryskla“...Tou známkou genia své čelo pálím:být velkým před světem v své slávy zoři,před Bohem velkým v trudu svém a hoři –jen před sebou tak strašně, strašně malým!“77III.III. V mém snění chrám stál na úvale skály,kol nepřehledná pláň se táhla pustá,i zdálo se, že chrám do oblak vzrůstá,jak jiskry v oknech hvězdy jemu hrály.Stál jak by dvojích světů na rozhraní.Já v duchu viděl, jeho na zápražíjak vlna z moře věků všech se sráží,co jitra svit kol jeho bloudil bání.Nad oblouk spjatý portál velkolepýv svém mramoru všech časů runy skrýval,na stupních jeho vchodu Homer zpíval,teď duchů král a druhdy žebrák slepý.A ruku v ruce sloupů jeho tísníse braly stíny nádherné a známé,ty, které z dětství, z bible v srdci máme,pak ty, jež místo žezla vládly písní.78On, jenž mou duši ztápí v síly zdrojích,můj vzor a mistr, Dante, byl jim králem,on, mládí mého jenž byl ideálema teď jest sluncem pustých nocí mojich.I viděl jsem, jak v chrámu toho žuluse sešlo vše, čím v práci myšlenkovése zachvěl duch, jak lidstva geniovésem slétali se jako včely k úlu.A za nimi mne hnala mládí touha,má myšlenka mi orlí křídla dala,a záře mého idealu slalasvit luzný v této pouště lada dlouhá.Co toužil jsem? Co měl jsem vtělit v kámen?Čím tlouklo srdce mé, čím vřely žíly?Nuž směle v před – leč dlouhá cesta k cília balvan brzy svalil se mi s ramen.A pouští šel jsem smutnou, kamenitou,v boj s myšlenkou se dala líná hmota;já v éther chtěl a ve rmut do životasem vnořit musil duši sluncem zpitou.A vedle cesty šklebná závist sedla,had ironie syče hlavu vztýčil;co duch dnes tvořil, zítra v hněvu zničil,zrak vyhasl a tváře moje zbledla.79A v ruce mojí dláto náhle těžší,i žáry tvorčí zvolna v hrudi chladnou,duch uštván jest, na ruku těžkopádnoujak balvany se hněv a nuda věší.Tu ve zrcadle snů svých vídám sebe,jak pustou plání běžím v divém spěchu.Hle, tam již chrám! Zřím lesklou jeho střechu,jak slunci rovna zlatí kolem nebe.Jen dál a dál! Však cesta konce nemá!Hle, mlhou okna chrámu zlatem hoří –jen dál a dál – však v prach se noha boří,chci volati – a ústa má jsou němá.Chci naposled ku skoku napnout svaly,leč sjedu zpátky bez dechu a síly,v můj sten jak posměch ostrý vítr kvílía v odvet krev mým potem vlhčí skály.Duch v myšlence a srdce stane v ruchu.V tom náhle slétá větrů na perutiton za tonem, až slzu v oko nutí –i slyším z chrámu hřímat hymnu duchů;Aa zpěv ten zněl: „Ó buďte požehnáni,jenž cestou k idealu jdete sami,jichž noc na místě hvězd plá myšlenkami,jichž laur jest protkán hložím pohrdání!80Jak červánek oblévá skálu holoua zasmušenou celým proudem zlata,zpěv vašich strun i hrot vašeho dlátaPán jednou zastře slávy aureolou!On rány vaše v hvězdném ztají plášti,a jeho anděl v kalich démantovýslz vašich perly sesbírá a v novýje vínek vetká nedostupný záští!A jako majáky ve času mořivás zasadí do vln a proudů vzteku,až vaše jméno zaplá temnem věků,jak před oltářem věčná lampa hoří!“A zpěv ten zvolna vlní se v kraj ztmělýa v duši mou jak smírná hymna kane,já slyším jej, má stará síla vzplane –leč stokrát cítím, že jsem osamělý.A jako had se v slunci na kruh stočí,v mém srdci ironie hlavu skloní,a zpěv ten stále stříbrem v duši zvoní,a když se vzbudím – zvlhly moje oči.81IV.IV. Svůj řasný závoj noci spusť již dolů!skryj život mi, jenž Saharou mne žehá,z tmy klínu tvého myšlenka ať šleháa perla činu z tůně mojich bolů!Jak severní zář nad mým dumným čelemať rychle vzplane! Dále k ideálu!Dnes, Prometheus, necítím svou skálu,však sílu cítím, být svým Spasitelem!Já zavřel dvéře, spustil okenice,nad čelem mým již noční lampa plujejak oko Kyklopa, jak z tmavé slujekdyž podrážděno blýská oko lvice.Dál ku práci! Zas hledat nové tvarya do nich vlévat staré z mládí látky,a bádat zas a nikdy krokem zpátky,a měchem vášně dmýchat v srdce žáry;82Aa věčně před sebou zřít obraz nový.Sem, mrtvolo, ať natáhnu tvé údy!Hle, příšerně jak paprsk lampy rudýtě osvěcuje i stůl mramorový.Výš koleno! Ty hlavo k ňadru padni!Tak, úzké boky, víčka očí skleslá –ne darmo z hrobu ruka má tě vznesla,spíš než tam červům, myšlenkám zde vládni!Na tvoje rty již hrobu plísní zvadlérád vykouzlil bych úsměv odříkání! –však nadarmo! Tvůj ret se smíchu brání,snad dosud cítí rety smrti schladlé?Ty, hrobů zajatec, buď jím zas v žití!Já tebe vzkřísím dláta svého vzmachem,hleď v slunce věků ty, jenž snouben s prachem,a prociť znovu hnět našeho bytí!Ó trpký osud! Bludnou žití drahoukam dospěl jsem! Ach, úděl můj mne děsí!Jak zločinec zde v noci, v citů směsibdím sám se kloně nad mrtvolou nahou.Kde jiný láskou zpitý v šeru ránavlas hebký hladí, líbá rety svěží –zde mrtvola jen před mým okem ležísnad hnijící, snad červem ohlodána.83Já nehybné jí údy v soulad skládámji otrokyní myšlenky své činěa často hlavu mdlou na jejím klíně,po nových tvarech pachtím se a bádám.A přec i mně kdys kmitala se ve snytvář andělská s tak jemným lící tahem,zrak touhou plál a neslýchaným blahem,a kypré tělo hrálo vděkem vesny.Na zlaté půdě byzantinské deskymně kynula vstříc Madonna jak svatá;ji spatřiti – a zahodím svá dláta,jak před ní Bůh by zahodil své blesky.Ten luzný sen však ztraceného mládíco chce v mé dílně, v této dračí sluji,kde fantomy jen mrtvých vzduchem plují,kde v hymnu nadšení zní sykot hadí?Let padesát již přešlo nad mou hlavou,vlas zřídnul mi a sněhem vous se leskne,můj duch je trpký a mé srdce teskné –nač lásky lék, když otráven jsem slávou?Chci vyrvati a musím vytrhnoutize hloubi ňader tento přízrak smavý;v hruď vrazím si hřeb resignace žhavýa k idealu půjdu sám svou poutí!84Tak, mrtvolo! Teď poslušna jsi byla.Já křídla dám i dech ti, kterým dýši,červ motýlem se vznese k světla výši –jde z tebe záře! Tys mne oslnila!Nuž ku práci! Již metá živé bleskyzrak Kyklopa, má lampa nad mou hlavou.Leč nadarmo! Zas vidím tu tvář smavouna zlaté půdě byzantinské desky.85V.V. Ty přísné srdce, co se s tebou stalo?Kdo řek’ ti: zhaslá hvězdo, zaplaň zase!a vášně žár, zdroj citů v luzné kráseať tryskne z tebe, zasmušilá skálo!Ty otrávené hrobů věčným chladem,kdo vdechl tobě vesny úsměv milý,že píseň má jak motýl zabloudilýse kolébá tvých tužeb květným sadem?Sen jde mou duší, ta se darmo brání...Zřím horu u moře, kdes na severu,rve skalným štítem oblaka v mlh šerua s ledem sníh jsou vínkem jejích skrání.Tak věky ční, jen mraky nad ní plují,ji bičuje bok vlna závistivá,a v skalných roklích, kde jen led se skrývá,v měsíčných nocích větry přenocují.86Tak věky ční, jen severní zář rudájí někdy vzplane na svraštělém spánku,plá purpurem a hoří do červánků,kol během sobů zachvívá se půda...A hasne zář a skála zas jest holá,ční opět v mraky bílou svojí lebí,mrak sedne na ni, posupně se šklebía lačný sup s ní po kořisti volá.Ó srdce moje, tys ta skála ztmělá!Však nedosnil jsem ještě sen svůj o ní,zřím v chladnou noc, zem skoro mrazem zvoní,tma halí obzor, sotva sníh se bělá.Tu náhle temný ryk se z hloubky nese,vzplál rudý žár – ne severní zář více!Toť celý požár, věčná blýskavice!v to rány hromů, zem se hne a třese...Jak rudý chochol plameny se vlní,na temný blankyt kouzlí žhavé duhy,a ráz a ráz a ledu krunýř tuhýjuž prolomen! již lávou dol se plní!Co bylo horou věčných, chladných sněhů,teď sopkou hárá, burácí a duní,kde věčný led, tam nyní plamen trůní,kde zmrzlý sníh, tam vroucí láva v běhu.87Kam sotva v letu sup zabloudil lačný,tam ohnivý pták, požár, nyní sedí,a rudým zrakem na moře v dál hledía dole s vodou, výše válčí s mračny...Ó srdce moje! rci, kdo vznítil v toběpo dlouhé zimě toto léto parné?Ó jdi jen spat! ty záchvěvy jsou marné!či v žáru vlastním hrob chceš strojit sobě?Jak fenix sestárlý chceš v divém plánísvých vlastních žárů zhynout ve popeli?Chceš nesmrtelnost dobýt svými děly?Chceš sterý život v sterém umírání?Víc neznám tě; však vím, že léta dlouhájsem, ledná sopko, na tvůj výbuch čekal,tvůj tichý tluk mne nad tvé bouře lekal,co zatím obrem rostla moje touha.A vstala větší než Sibylla mojea uhodila pěstí na tvůj kámen –o chladné srdce, až trysk’ z tebe plamena zaplál blesk a tekly lávy zdroje!Ty přísné srdce, co se s tebou stalo?Jdi spat, jdi spat! Já více neznám tebe;v tvém nitru s peklem válčí nyní nebe,žár v tobě velký, ale síly málo!88Čníš jako sopka, požárů tvých zořejest protkána hvězd zářných krůpějemi:to myšlenky tvé sklánějí se k zemi,leč pod nimi vře život – pusté moře.89VI.VI. Noc mžikem v těžké uběhla mi práci;mdlý myšlením, bych jitra užil krásu,jsem s Dantem v ruce vyšel na terasu,vzduch svěží byl a v jednom plesu ptáci.Já do kraje a na město se díval,na brány, věže, paláce a rumy,kde Tibera lká a kde cypřiš šumí,až budov lem kde v modrý obzor splýval.Co utkvěl zrak můj v květném dolu smavém,co básníka duch poutí doprovázel,jak v zvyku mám, jsem ptákům drobty házel,jenž s keřů k nohoum mým se sletli davem.Vše tiché bylo, sotva motýl chvatemlet’ za včelou, cikada sotva steskla,ve ňadrech mandlí časem rosa bleskla,a na staré zdi hrozen hořel zlatem.90A starý hněv a staré nesouzvukyi v srdci mém již zvolna usínaly –jen z básně přede mnou se stíny hnalytěch, které v peklo svedly lásky muky.A víc než jindy srdce mého jínípod sluncem touhy milování tálo;já zapomněl, že času tomu málo,co mladosti mé hrob již cypřiš stíní.V tom z ulice jsem slyšel ohlas kroků,šum blížil se, i naklonil jsem hlavu,a v šlechticů a kněží zdobném davujsem paní zřel – mám věřit svému oku?Vlas bohatý ku skráni úbělovése stáčel níž až k lemu černé řízy,jak slunce pramen mihne se a mizí,by lesa tmou zas bleskl v kráse nové.A vlas ten tkal jí kolem čela blesky,zrak něhou plál, jižjíž neukojí země,a maně vzplál zas ideal můj ve mněna zlaté půdě byzantinské desky.Já neviděl víc, jak mi v pozdrav vřelýse chvěla péra na kloboucích pánů,já musil hledět za nimi v tu stranu,kde zanikli... Ó lásko, znám tvé střely!91To ona, k níž mé myšlení se neslo!I zajásal bych v opojení snivémjak plavec, který v bouře zmatku divém,v hře sporných živlů náhle našel veslo.Ó Paolo! Ó Francesco! juž cháputen lásky žár, jímž zapomněvše sebejste na smrt šli pro jednu chvíli nebe!Jak vy vše z duše rvu a ve prach šlapu!Již modlu mám, ku jejímž nohoum složím,čím zajásám, čím zachvěju se v bolu,mám paprslek, jenž vzroste v aureolu,mám lístek růže, jejž provinu hložím!Kol ticho vše a sotva motýl chvatemlet’ za včelou, cikada sotva steskla,ve ňadrech mandlí časem rosa blesklaa na staré zdi hrozen hořel zlatem.Má bolesť usnula jak stará lvice. –Na drobty marně čekali kol ptáci,mně Dante vypad’ – duch se v dumy ztrácí,a téhož dne jsem rovněž nečet’ více.92VII.VII. Rci, nač jsi vzešla v sklonu mého žití,ty hvězdo, již zvát musím večernicí?Že ozařuješ vrásky jen mých lící,tím víc mé srdce tvoje kouzlo cítí.Rci, nad mohylou truchlivého mládínač vypučel jsi, květe čaruplný?Žes nad poslední skloněn žití vlny,tím více cítím, jak tvá vůně chladí.Já posud sám šel myšlenek svých drahou,v mé dílny taj nevniklo oko cizí,já posud sám tkal lemy oné řízy,jíž božství světu tají pravdu nahou.A v pustých nocích skloněn nad balvanyjen nad svou hlavou kahan plápolavýsám, tvorčí duch, jsem dělil chaos tmavý,plášť s beder božství strhnuv hvězdotkaný.93A jestli náhle v noci přítel vkročilna práh mé dílny, já hned lampu sraziljsem s čela si, žár ňader ledem zmrazil.Kdo říci můž’: „Já v bolestech jej zočil?“Neb bolestí jest každá práce ducha.Jak spánky vrou, jak rdí se žíly čela,jak kyklopická kladiva by hřmělapod lebkou, v myšlenku kde zraje tucha.Tak navyknul jsem samotě a trudu,jsem stár a umdlen; vím, že v resignacičím hlouběj’ člověk padá, tím víc ztrácí,vím, že jen klam spí v lásky sladkém bludu.Jak celý den by nebe v mlze spaloa k večeru až nad nevlídnou stepímrak stržen stkal by západ velkolepý,až kolem vše by v zlatém ohni stálo:Tak náhle, když mé žití v sklonu stojí,ty, Colonno, jsi nad ním zjevila se,nad pustou stepí slunce v zářné kráse,a zjasněno vše velebou plá tvojí.A v srdci mém jest jako v podjeseni,když z mlhy říjnu kmitne paprsk sladký,že mnil bys, jaro že k nám přišlo zpátky;tak vše sní v lesku a plá v tichém snění.94Na lukách znovu pučí tráva mladá,plá hrozen, rdí se jabko granátové,a přec roj čápů v dálku nebem plove,a rudé listí s jilmů tiše padá...95VIII.VIII. Zda nad srcadlemzrcadlem čisté duše tvojí,kdy po dne vřavě ukládá se k spaní,se mihne, božská, krásná moje paní,stín toho, jenž pad’ u Pavie v boji?A mihne-li se, má své právo k tomu,a já bych neměl ani mluvit o něm,já smýkán vášní svou, jak jezdec koněm,jak on byl smýkán v bitvě a v děl hromu.Byl chotěm tvým a tys jej milovala,mne neznala’s,– já vždycky pozdě přišel –však o tvé co jsem k němu lásce slyšeli po smrti – mi naděj zbyla malá.On směl tě obejmouti v žárné touzea zlíbat ústa, šíj... Mne závrať jímá!A stará vášeň v starém srdci hřímá,kde já se dívám, obdivuje pouze,96Kdekde s úctou klečím, v modlitbě chvím rtoma,kde srdce blud bych s rozumem rád smířil,tam bez trestu on jásal, pil a hýřil,kde vyhnanec já – on byl klidně doma.Ctím jeho právo, svatá paní moje!Však přece ptám se, v boji kam se řítil,zda pro tebe on částku toho cítil,co cítil já, prodělav všecky boje?On laurem bitvy věnčen vždy se vracel,sed’ k plné míse domácího štěstí,bral, co jest jeho, co mu musí kvésti;já vždy se v hvozdech resignace ztrácel.To mohlo být jen, pokud živ byl, právem,leč co je mrtev, proč se hlásí ještě,proč staré srdce moje svírá v kleštězjev jeho s roztříštěným v boji hávem?Co mně jest on? Co chce mi, co mne straší?Sním o tobě a jej vždy vidím, paní,jak nad zrcadlo duše tvé se sklánísvým zjevem, kterak deptá lásku naši.Ó jistě on tvou čistou duši hlídá,zda jednou jsi se na mne neusmála,si hlavy sklonem ani nezadala –ó myšlenkou tou děsnější má bída!97Byl velký vojevůdce, nezmoženýa zmožen přec... Co mohu říci na to,snad že mé péro, štětec můj a dlátomeč jeho vyváží! – Ó srdce ženy!Když nevyváží, neskloním se v studu –však na to, že se v sny tvé sklánět může,má edenská ty cudná, bílá růže,má Colonno, i v smrti žárliv budu!98IX.IX. Dnes na hostinu pozván ku papežijsem v středu stanul vyslanců a paní;tak mnohé povzbudí tu, mnohé raní,však celkem v tomto klubku dam a kněžíCo je mi všecko? – Ty tam nebyla jsi!Tak rozjímám a zle se mračím temně,tu svatý Otec sám se blíží ke mně –jak v snu zřím jeho pleť a šedé vlasy...Cos povídá: „Můj Angelo!“ jen slyším,však co chtěl říci neb co řekl, nevím,šel potom dál, víc pro dnes neobjevím,čím asi prázdno svého srdce ztiším.Pak přes celý sál slyším dosti hlasně:„Nač sem je zván, když Colonny zde není?“Snad byl to ohlas pouze mého snění,snad myšlenka mé nedosněné básně?99A z římské šlechty jakýs floutek mladýšel kolem natahuje sobě kníry...Dík svatý Otče! celé moře síry,na Sodomu s Gomorrhou malé tady!A já měl chuť chlapíka protknout mečem,však stisk’ jsem rty, dál básnil sonet z ránajiž začatý... Buď, paní, požehnána!A sám již lidským vysmívám se řečem...100X.X. Teď, každý když chce mluvit o umění,že v modě to jest, neb že jej to baví,ó jaký div, kdo umělec jest pravý,svůj sen i čin že halí do mlčení.A při všem trudu já mám na tom dosti,když rozjímám, jak celý život dlouhýjsem obětoval plamenu své touhy,bych vyslovil, co duše moje hostí.Že ve dne myslil a že bděl jsem v noci,bych na krystaly zhladil démantové,co v neurčité směsi myslí plove,že sám jsem pad’, bych látku svou moh’ zmoci.Že stokrát umdlen znova jsem se vztyčil,šel o radu jsem v šero dávných časů,pro myšlenku svých ňader do zápasu,pro celek formy že jsem obsah zničil;101Žeženeustal jsem v strádání a potu,že v slzách stál jsem lidstva u kolébky,že blesky vzňal jsem v koutech svojí lebkya neustal, až božství vniklo v hmotu.A tento zápas Laokoonta s hady,ta svatá, děsná hrůza idealu,to chvění před cílem, ta propast žalů,ten pekel žár a severní ty chlady,Zaza tuto cenu koupit obdiv davu?Já zhrdám jím! Ta hračka pro mne není!Co trpěl jsem, já trpěl pro uměnía mimo ně znát jinou nechci slávu.Neb umění jest cílem samo sobě,neb umění jest nebeský chleb svatý,nad propastí tmy je to paprsk zlatý,strom života na člověčenstva hrobě;Nebnebuměníumění, to edenská jest růže,byť lístky její trhal’s, věčně plná,jest démant, jehož záře světlovlnásvit z tváře Boha převýšiti může;Jestjest duha, která v nekonečnost roste,jest blesk, jenž trhá tvrdých srdcí skálu,jest holubice, snítku idealunesoucí v ústech v nevinnosti prosté;102JestjestBůh, jenž praví: „Člověkem chci býti!“Jest člověk, jenž dí: „Vyrovnám se Bohu!“Jest vonný květ nad ostrým trnem hlohu,jest noc i den, jest věčnost a jest žití!A toto vše, jež trvá věčné časy,mám dáti za to, stoletím co mijí?Nechť vlny přízně lidské výše bijí,já ještě výše hledím v slunce krásy.Vždyť ona sama přišla v noci ke mně,já z dlaně její bral jsem nebes manu,teď jejím ohněm tráven hořím, planu,a v jejím oku malou jest mi země.Ó kráso, dive, mysterium, sílo!Rci,zda tvůj paprsk, rosa tvá i vůně,co srdce má a po čem věčně stůně,se v lad a souzvuk v jejích tazích slilo?Rci, zda jsi chtěla v lidské skrýt se tělo,bych v době nudy, v zápasu a mdlobězas vzpjal se k činu, zas uvěřil soběa pro tvé blesky obrnil si čelo?Mne blaží to, já snadně věřím tomu,v tvé bytosti, o sladká moje paní,líp s krásou Bůh se v duši moji sklání,sklánínež v žhoucím keři, na Sinai v hromu.103Teď jen v tvém oku po souhlasu bádám,jsem blaženým, když pouze kyneš hlavou,když usměješ se, opojen jsem slávou,vše k nohoum tvojim v svaté úctě skládám.Ó buď mi věčně, věčně požehnána!Zřím na vlnách tě, světy u tvých nohou,tvé čelo, slunce, září nad oblohou,a z duh a hvězd je říza tvoje stkána!Má královno, mé světlo, moje paní,má myšlénko! – ach, co bych víc měl říci?Má láska k tobě zuřivou je lvicí,má úcta však ji plachou činí laní.104IX.IX. Ty píšeš, že ti sonety mé brání,když v rozjímání zbožné duši noříš,a listy mé, když svaté písně tvoříš,že dechem světa srdce tvoje raní?Ty prosíš, abych zmírnil svoje slova,bych ustál v písních, které vděk tvůj slaví,a nechceš, aby v liljích kol tvé hlavytéž jedna plála růže purpurová?!Ty toužíš, čtu-li dobře mezi řádky,bych dále sám šel; – ty snad archandělemchceš výše státi s klidným, svatým čelem,jsouc skolébána v duše své mír sladký?A pravdu máš! Nač cizinec já spurnýjsem vyrušil tě z modlitby tvé klidu?Nač v svatyni tvou světa smrt a bíduvrh’ mého ducha křídel odstín chmurný?105Kdo dal mi právo, když na cestě v pískumne potkal anděl, jehož úsměv pouhýmoh’ rosou být i manou mojí touhy,chtít ještě více v sobce hříšném zisku?Neb proti tobě čím jsem já, o svatá?Mne sotva země, tebe ráj však vítá,v mé lampy žár se blesk mé vášně kmitá,však tobě nad čelem plá záře zlatá.Mé lože démon pochybností střeží,nad skrání mou své dračí křídlo svírá,a jeho dechem mizí Bůh i víraa vášně hřmí jak oře bez otěží.A letí – oheň z nozder jejich sálá,mé sny před nimi jsou jen plachou tlupou,již rozptýlí, mé modly ve prach zdupoua dál mé lebky klenbou let jich cválá...Co zatím nad tebou se anděl shýbáa bílými tě vznáší perutěmi,tká růžemi tvé sny a lilijemi,a v hvězdném plášti v sen tě ukolíbá.A jestli světa nevlídný duch cizíve srdci tvojím citů květy zčeří,ty šťastna jsi – tvé dětské srdce věří,ty modlíš se a pochyb stíny mizí.106A v tom i nebes milostí jsi větší:když oklame tě naděj, ples a štěstí,máš jeden hrob, kam všecko můžeš snésti,chlad jedné cypřiše, jež všecko zléčí;Mášmáš svoje mrtvé, tyto němé strážcesvé nevinnosti, snů svých, svého žití,jich hrobů slzy ve tvůj život svítíjak zlaté hvězdy v nočních mraků srážce.Tys našla mír a já jej teprv hledám,ty k světlu ráje kráčíš nad oblohu,já klnu světu, sotva doufat mohu,ty všecko máš – já na ruinách sedám.Co tedy chtěl jsem u tebe, já smělýa drsný stařec? Jdi, můj cit je lhavý!Vždyť v naši lásku mrtvých stín se staví,jdi! Já dovedu zas být osamělý!A písně mé? – Já otrávím jich pramen,ať rvou mé srdce, vypijou mou duši,klid tvého srdce víc již neporuší –rci, zda ví moře, kdo v ně hodil kámen?107XII.XII. A přec u tebe zas již na kolenoumá píseň leží, svatá paní moje;vím, v srdci tvém jsou slitování zdroje,byť světicí, ty zůstala jsi ženou!A této ženě vyznávám svou pýchu,k té ženě volám z hlubin svojí nudy,jí vyznávám své zápasy a bludy,ji zapřísahám, k ní se modlím v tichu;Nebneb velikého co kdy chvělo světem,vždy nejdřív prošlo svatým srdcem ženy,vždy její slzou nabylo své cenya vzrostlo jejím posvěceno retem.Sám Bůh v tom srdci našel dosti místaa nezdráhal se ženu matkou zváti,a chce-li světu genia Bůh dáti,pro jeho skráň hned ňadra ženy chystá.108A proto, ženo, neutrhuj dlaně,když její hedbáv tajemný a milýjak leknínu list v unavení chvílimá schladit plamen rozpálené skráně!A neodvracej v pohrdání oči,jak jelen štvaný když k nim duch se řítí,když nový vzlet chce z jejich zdrojů píti,než lovec, život, ze zálohy skočí.Ty ani nevíš, často pod tou skrání,již ňader tvojich vlny kolébají,že Eumenidy píseň pomsty tkají,že Prometheus krkavci se brání.Ty ani nevíš, když tvá kadeř vrhásvůj zlatý proud kol planoucího čela,že jeho tmou Kentaurů honba hřměla,že Joel nebo Mojžiš skráň tu trhá!O přej mu onu sladkou chvíli něhy!Teď zapomeň, že Dalila spí v tobě!na jeho srdce vlož své ruce obě,než vzkypí vzdor a strhá jeho břehy!Než povstane sám rostoucí a děsný,než setřese tvou kadeř laškující,skryj v její proud ty světy dřímajícía jako mlhou zírej jeho ve sny!109Tak nad vodami chaosu, jenž dřímal,duch boží spěl jak holubice svatá,pod jeho zrakem hmota v zákon spjatá,a tiše spal, jenž burácel a hřímal!A sám a volně v lad se pojil tišea stal se světem veleby a krásy...Ó ženo! spusť jen balsamické vlasy,skloň tmavý zrak, jenž kouzlem lásky dýše!Buď rosnou vláhou, jíž v čin tucha vzrůstá!Buď květinou, jež vydá každou vůni!Buď jara paprskem, v němž květ se sluní!Buď ženou jen – a neodvracej ústa!110XIII.XIII. Jak náhle v šero mojí dílny tesknéby v slunce paprsku sjel úsměv jara,v mé mysli všecko vlní se a hárá,v mé jizbě všecko plesá a se leskne.A jako vítr za chmurou když chmurupřed slunce vzchodem z dráhy jemu plaší,až ono samo prostorem se vznášía v plné kráse stane na azuru:Tak v dílně mé i v mysli mé ruch cizí,co zlomkem bylo, v celek teď se klenea staré sochy, dávno zapomněné,se zvedají, prach střásajíce s řízy.A po zdech přelít’ slunce paprsk smavý,v tvář Sibylly se zabod’ jako střela,a tuším, že jí setřel vrásky s čela,snes’ úsměv rtům a záři stkal kol hlavy.111A nežli paprsk padnul v duši moji,již slunce stálo na prahu mé dílny. –Ó paní má! já veliký a silnýse třtinou chvěl ve citů sporném boji!Zřím tebe v dveřích, zřít tě věčně budu...Jak anděl nebes v chatrč poustevníkatvůj soucitný zrak v tmavou sluj mou vniká,plá ohněm touhy a zas nyje v studu.Tys přišla ke mně sama, nevolána;jak tebe vítat? Tonu ve úžasu!S mou radostí jde bázeň do zápasua s láskou mou je svatá úcta stkána!Ó stůj tam věčně na té jizby prahujak nebes zjev, jak fantom ráje ve snu,mně snášej v ducha sílu, v srdce vesnua s úsměvem svým na moji sviť dráhu!Ó stůj tam věčně! – Ale marné přání!Pojď raděj’ dál v ten zástup trosek pestrý;ty Sibylly zde, víš, jsou tvoje sestry,ti andělé zde říkají ti: „Paní!“Ti proroci zde s úctou kloní hlavu;v mé hlavě stanou myšlenky v svém proudu,Bůh k vůli tobě ustane v svém „soudu“a „Svatý, Svatý!“ ztichne v světců davu.112Pojď! Smím ti klesnout k nohoum? Smím tvé rukyse dotknouti? smím věřit nyní sobě?Pojď, pozoruj, co vytvořil jsem tobě,i nápis čti a pozoruj mé muky!„To neví nikdo, co to krve stojí!“Jest dokonáno, Kristus sňat jest s kříže.Ty chvěješ se a zdráháš? Pojď jen blíže!Či nevíš sama, co to krve stojí?Jest dokonáno! Viz ty tiché tahy,to mrtvé oko... hlava klesla dolů; –rci sama, zda můž’ většího být bolu,než vrýt svůj život, naděje sen blahý,Svousvou všecku víru, svoje celé bytí,svou děsnou lásku k tobě v tahy Krista?Však dokonáno! Oběť má jest čistá,já zapomněl již, jak mé srdce cítí!Již drahou ruku svou mi podej směle!S tou sochou vezmi moje odříkání,v mém srdci, věř to, zhaslo vášně plání,a dumy nebude již na mém čele.Mé lásky fenix vlastním stráven palemse na přátelství změnil labuť bílou,té důvěřuj! Buď labuti té vílou,když nad svým hrobem rozpěje se žalem!113Mír netušený vládne v duši mojí;dál v odříkání půjdu zamyšlenýa budu čísti v tazích každé ženy:„To neví nikdo, co to krve stojí!“114XIV.XIV. Smím svou tě zvát? Já nevím, a přec denně,že má jsi, myslím – řeknem si to jednou,snad až ty růže tvojich tváří zblednou,či moje smrti než podlehnou změně.A přec to píšu hrdě: Moje, moje!Kdo řekne vše? Stín z Pavijských snad polí?Leč kdyby věděl, kterak mne to bolí,snad vlastní mé by těžší uznal boje.115XV.XV. U lože tvého bděl jsem v mnohé noci,zřel ráje kmit v tvém oku, zřel tvá muka,tě spustiti v hrob pomohla má rukaa dovedl jsem trud a bolest zmoci.Teď ale v šílenost má lítost vzrůstá,když pomyslím, že v umírání dobějsem pouze chladnou ruku zlíbal tobě,jen ruku, a ne čelo, a ne ústa...116XVI.(O tři léta později.) Mít někoho rád, tajemstvím je žití.Já mám tě rád, však nemohu přec za to,že za všecko, co s památkou tvou spjato,je těžko dýchat a je těžko žíti.Po minulosti se dnes neptám více,má každý svou, bez viny žádná není.Však jedno trvá: Pravé pochopenía mužný pohled v zmírající líce...117XVII.XVII. Dnes celý den jsem Danta čet’ a v krajeté knihy, v kterou celá věčnost spjata,jsem na desku jak byzantského zlatasi kreslil při čtení, co nitrem vlaje.Sta démonů tu, trpících sta duší,vše otrocky se podávalo tužce,té pokorné a skromné ducha služce,jež více poví, nežli duch sám tuší.A přišel večer, dlouhé stíny vleklé,tma přepadla mne a já v hloubi cítil,ty pravé ďábly jsem přec nezachytil,kterými duše trpí v svých muk pekle.Ty pravé ďábly, již nás rvou a škrtí,v nichž v posled sami sebe poznáváme...Ó jaké štěstí! Tužka má se lámea já zřím klidně v tmu jak ve tvář Smrti..Smrti...118XVIII.XVIII. Je dobře ob čas v žití svého sklonuse zpátky na svou práci zadívati,tím přehledem lze silnějším zas vstáti,se koupat v lázni barev, tvarů, tonů!Sám podvečerem když se v dílně stmívá,kde v balvanech sny příštích dřímou prací,já ducha nechám, ať se kam chce ztrácí,ať upomínka na cestu mu zpívá.Zřím kentaury své, jak si je hoch zbájil,zřím sochu v sněhu v Medicejských dvoře;žert s hroznou pravdou, celé dumy mořejsem v obraznosti jediný mžik ztajil.Zřím Davida v té vítězící póse,jež samo mládí předpisuje zdraví,zřím Sibyll v dumách nachýlené hlavyhlavy,zřím otroka zrak sklánějící k nozenoze,119Zřímzřímslední soud, neb já též soudit mohu,jak soudil Dante na své trudné pouti;a všecko po mně ať se láme, hroutí,já nehnu se, jsa věren svému Bohu.Zřím svého Mojžíše v proroků davu,zřím Krista v lůně Matky umrlého,zřím vše, co bylo křídlem ducha mého,čím jsem, čím dýchám a čím deptám vřavu.Však nejraděj se ku své Noci vracím.Jak sladce spí! – Ó jděte kolem tiše!a chcete-li se napiti z mé číše,ta úkoj dá vám. Tak vám dluh svůj splácím.120XIX.XIX. Jak stín se vplížil dnes on v dílnu moji,mne neviděl, jen used’ stajen v stínu;Vinciho traktat držel jsem v svém klínuo perspektivě v těžkých záhad boji.Jak stín se vplížil, sedl tiše stranou,mé skizzy prohlížel a já jsem viděl,a já se, Bůh ví, v duši za to styděl,jak zvolna těžké slzy v líc mu kanou.Jak stín se vplížil, splynul mezi stínymých pokusů a skizz, já čísti přestal,svou nedůvěru vítězstvím jsem trestal,zde vida, prací mou jak dojat jinný.On nejleší všech Medicejských! Příštíhle, život kniha otevřena před ním;i on je trpce zdolán žitím všedními v jeho oku se též slza prýští.121Týž stín se sbírá v jeho dumném čele,když marnost všeho přehlíží a sčítá,on, vladař budoucí, – a okamžitáse propast před ním šklebí osaměle.Před ním jak přede mnou táž propast stejnáté nicoty, s níž v boji darmo vlohusvou otupuješ chtěje k svému Bohuse vrátit z mátoh, z potvor, příšer hejna.Jak stín se vplížil dnes on v dílnu moji,já seděl stranou, ale prožil všecko,co vycítil ten jun, jenž poloděcko,mne doved’ pochopit v mém hrozném boji.Jak přišel, zmizel – Trpká žití proso!Pár měsíců chtěl otec míti tebemým dlátem... Dobrá, vytvořil jsem sebev tvé postavě, ó snivý Penseroso!122XX.XX. Ve hladomorně Ugolino sedí,hned volá smrt a zas již se jí brání,v šer tmavé sluje v jeho umíránímdlé paprsky hvězd bez soucitu hledí.Kol něho tma a v ní tak teskno, ledno,nad ním jen černá klenba žalářová; –proč nemá za nebe ji? Proč jen chováv své mysli zvěst, že ještě nebe jedno?U nohou svých své mroucí syny vidí,dle vzdechů jich na život jejich hádá; –proč vzpomínky své minulosti spřádá,proč nemyslí, že poslední jsou z lidí?Proč okem ducha v mříže hladomornysi kouzlí květy, zeleň, vzduch a vůni,lesk jara teplý, v kterém květ se sluní,proč po volnosti lká duch jeho vzdorný?123Proč slyší smích a zpěv a lidí hlasy?Což nemůž’ zvyknout v svojí ztrnulostitěm zvukům, v kterých hlodají své kostive hladu jeho děti? Proč rve vlasy?Proč ku černému sloupu přikovanýrve málomocně pouta svá i kruhy?Syn první mrtev – tam umírá druhý –proč žije sám, proč laje na tyrany?Dnes zavře oči, svolí-li hlad k tomu,a ráno najde zas mrtvolu syna –a blázen svijí se a ruce spínáa úpí, pláče, lká, řve hlasem hromu.A v milovaných, mrtvých dětí středujak démon smrti na kostrách jen sedí,jen ohlas klenby jest mu odpovědía srdce v žáru vře a tuhne v ledu. –Ó básníku! Tvým obrazem již záhyse jeho symbol v mojí hrudi vznítil,tys Ugolina muky nejlíp cítila sebe jen jsi kreslil těmi tahy!Ó hrozný život, v jho myšlenky svojíse spoutat jako v stěny hladomorny!Tam genius, zde číhá život sporný,a tys obětí jejich v stálém boji!124Ty věříš v jaro, květ a zeleň luhů,tvé srdce touží po lásce a štěstí,ty myšlenkou chceš v nesměrnost se vznésti,a v zpěv tvůj padá náhle chřest tvých kruhů!Ty ku srdci chceš lidstvo přitisknoutia dát mu vše, své sny, své věštby plamen –to kráčí dále, pokrčením ramena hložím zraní skráň na tvojí pouti.A vržen v tmu, ty, jenž chtěl’s vznítit světlo,zas sedíš v poutech vlastní nečinnosti,hlad po činech ti žárem praží kostia mrazem žití vadne vše, co květlo.K svým dětem, k myšlenkám svým, přikovanýzříš umírat je zvolna bez rozvoje,v jich mroucí tvář se dívá oko tvoje,ty úpíš, lkáš, své počítaje rány.A brzy v mrtvých miláčků svých středujak démon smrti sedíš na rozvalech,jak šílenec v svých hýříš idealecha srdce v žáru vře a tuhne v ledu.Ó muka tvá též mou projela hrudí!Co dal mi život? pro mé sochy kámen,jed nenávisti pro mé lásky plamen,pak slávy hlahol, který soucit budí.125V tom těžkém boji skutečnosti s duchemjak třtina větru podleh’ duch můj vzdorný;teď v poutech myšlenek své hladomornysvůj pláč a ston již chladným lovím uchem.Ó genie! Ty muko Ugolina!tvé políbení pekla žárem pálí!Jdu za tebou – svá kolesa čas valí,a za mnou přijde pád a zřícenina...126OBSAH. I. Sny o štěstíSloky5Jen v lásce6Hloub v oko tvé7To věděl bych rád!9Sloky10Potkání11V sladké touze12Čekání13V jarní noci14Nediv se17V tvém úsměvu19Jak sladko!20Sny21Ty zdráháš se25Serenada27Barkarola29Skloň se31Jak šťastna spíš...33Píseň34Dolce far niente35V letní noci36Píseň37V stínu, I – IV39Mou ruku vzala41Na saních42Sloky I. – VI.45Tichá láska47Píseň48Cestou49V květu lípy51Pohádka u okna53V soumraku56Zpět!59Gondoliera61Noc v jihu63Naposled!65Sonety I. – V.66 II. Vittoria Colonna I. – XX.73–126 Čísla ve Vittorii Colonně VIII. IX. XIV. XVI. XVII. XVII.–XIX. jsou nová. Psána byla roku 1899. E: sf; 2004[127]