SKŘIVÁNCI.

Jaroslav Vrchlický

SKŘIVÁNCI.
Skřivánci, smích a jásot smavý do modra letí vesele, vylétli z klínu vlhké trávy a z osení a z jetele; v jich zpěvu jaro příchod slaví. Hle, kterak hloh se pohnul tmavý, i třešně květy z úběle, co v zpěvu svém se neunaví skřivánci. A sedmikrásy opět baví svou věštbou dívky nesmělé, jež, růže studu na čele: „Má rád mne, hodně, nejvíc!“ praví, a v ňadrech se jim nezastaví skřivánci. 9