VĚJÍŘ.

Jaroslav Vrchlický

VĚJÍŘ.
Vějířem třtin, kam zrak můž’ dosáhnouti, se modrá jezero a tiše směje; vějířem třtin labutě vidím plouti, půl tmavý stín a půl je zlato kreje; ni jívy lístek nechce vánek zdouti. Za labutěmi na jich tiché pouti sta leknínů se proplétá a chvěje; zřím v oko tvé, jen kdybys chtěla hnouti vějířem. Či nová pouta chceš mi ještě kouti a nechati mne zmírat bez naděje? A přece láska s tahů tvých se leje. Jí chtějí vlny ty mne zahrnouti, za krajek tvojich jež se vidím dmouti vějířem. 20