SLUNÍČKO.

Jaroslav Vrchlický

SLUNÍČKO.
Sluníčko drobné vidím lézti, na rudém štítku teček pět. Já plakal bych, toť lidské štěstí tak malé v tento velký svět, by neulétlo, jak je nésti! Po květné leze ratolesti, ni klásku neohýbne snět; tak tiše jde a blaho věstí sluníčko. Pták v houští zpívá jara zvěsti, jak malina tvůj hoří ret, ó nech mne zlíbati jej hned, má lásko, úsměv tvůj mi klestí v ráj cestu, štěstí tobě jesti, sluníčko! 12